Taky jsem akční jedlík
Nakupovat chodím hodně často, ale kdo z nás ne, že? Zásoby od maminky vystačí na pár dní, ale nakonec stejně skončím cestou ze školy v nekonečné frontě prodavaček, které už z principu neznají kód právě zlevněných housek a poptávají členskou kartičku, jež samozřejmě mám všechny. Nebudu zapírat, že jsem akční jedlík. Pokud zrovna stojí vanička rajčat o polovinu méně než papriky, je mi jasné, co budu po zbytek týdne přikusovat k chlebu. Za ty roky jsem si už, asi jako řada z vás, vybudoval jisté stravovací návyky, dostatečně výživné, ale finančně neruinující. Návyky, které kupodivu starší generace mých rodičů zaslepená komerčními přestávkami na našich soukromých televizních kanálech nechápe. Krátce řečeno – kvalita není určena barevným obalem a už vůbec ne cenou! Kde mám osobně dojem, že zbytečně platíme za rádoby kvalitu?
Jogurty a mléko
Krávy jsou jenom jedny. Můžete mě v komentářích přesvědčit o opaku, ale zatím jsem nedošel nikdy k závěru, proč by jedno (polotučné) mléko mělo být lepší než jiné. Ačkoliv každý expert na výživu vám řekne, že nízkotučný jogurt de facto jogurt není. Můžeme si hrát na to, že procenta tuků uváděná na etiketách jogurtů jsou různá a samozřejmě u ovocných lze řešit poměr ovocné složky (pozor, skutečného ovoce, nikoliv přidaného cukru a aroma), ale u těch základních – bílých, bude chuť vždy vesměs stejná. A tím spíš, jestli si je dáváte do vloček či plníte kakaem.
Čaje
Není čaj jako čaj. Ty opravdové, například kvalitní zelené čaje, jež vás přinutí pět hodin nespat, prodávají za velké peníze speciální prodejny, případně si je dáte v čajovně. U levnějších čajů mě potom vytáčí, že rozdíl může být i čtyřnásobek ceny. Avšak pozor na ty za desetikačku, čtěte složení, jestli to není jen „trocha ovoněných odřezků větví“, ale platit přes 40 korun za pár sáčků? To si raději dojdu pro sypaný.
Konzervy
Oblíbené konzervy tuňáka spasily nejeden studentský oběd, ale občas mám dojem, že ty skutečně pravé tuňáky v plechovce museli krmit před výlovem lanýži. Reklamní masáž je tak bohatá, že bychom dle ní všichni jen jedli Rio Mare, ideálně v předmíchaném salátu za cenu meníčka v menze. Děkuji, nechci. Salát se namíchám sám a holt koupím levnější konzervu. A za ušetřené peníze si raději zajdu na čerstvou rybu do restaurace.
Balená pizza
V angloamerickém světě všichni jedí balenou pizzu, ale ta česká není k jídlu. Proč? Protože nás odrbávají těmi nejhoršími surovinami, ne jak v cizině, vyzkoušeno. Rada je snadná. Vůbec to nekupujte, v každém větším městě seženete akci 2+1 a na kvalitní pizzu za srovnatelnou cenu stačí jen pár dalších investorů.
Džus
Ze zásady nepiju jiné džusy než ty stoprocentní. Vše ostatní jsou dle mě vyhozené peníze za vodu s cukrem, kterou si můžu doma namíchat sám. A na žádném ředěném džusu neušetříte tolik, jako když si ho naředíte sami. A vůbec, proč by měl jeden pomerančový litr stát dvakrát tolik než jiný? Ty pomeranče stejně nejsou z ČR, oškubat vás na kvalitě může každá společnost i přes tvrzení na etiketě.
Balená šunka a sýry
Předbalená šunka vypadá vždy lákavě, protože si můžete (většinou) normálním písmem přečíst, jestli nekupujete směs kožek a soli. Ale nikdy jsem nezažil, že by se na tom dalo ušetřit, stejně tak při nákupu sýrů. Ke všemu už je dnes povinností i na pultech uvádět podíl masa a nechat si nakrájet je tedy správná volba. Ale ještě lepší je investovat dvě minuty chůze a cestou z hypermarketu skočit k menšímu řezníkovi. Zaručeně skoro vždy zde koupíte lepší produkt za příznivější cenu. Opravdu nečekejte, že když vám v Tescu dají na šunku 40 % slevu, že tím hrozně tratí.
Mléčné nápoje
Hrozně se rozmohl trend kupovat si ochucená mlíčka a kefíry. Proč ne, jsou chutné a vypadá to, že i děláme něco pro své zdraví, přeci jen se jedná o mléčný výrobek. Avšak jsou brutálně předražené. Za 300 ml objemu platit dvacet korun? To raději vezmu litr mléka (16 korun), jeden velký banán (10 korun max), trochu cukru a případně kakaa. Za stejnou cenu si namícháte trojitou dávku, a pokud to s tím cukrem nepřeženete, ještě uděláte něco málo pro své zdraví.
