Kdo je David Nespěšný?
Jméno Davida Nespěšného (40) je na ostravské akademické půdě velmi známé. Své letité zkušenosti s veřejnými projevy, nástrahami dnešní virtuální doby a mezilidskou komunikací prodává při přednáškách nejen svým studentům, ale aktuálně má zkušenosti také s výukou např. ve Fakultní nemocnici v Ostravě, Krajském úřadě v Ostravě, či přímo v komerčních společnostech. Zabývá se rovněž preventivní činností v oblasti sociálně patologických jevů, převážně v oblasti sociálních sítí a nekritickým nadužíváním informačních technologií dětí a dospívajících.
Pokud mám něco umět, musím se to naučit
Původním vzděláním jste strojař a technik v oblasti ochrany životního prostředí. Magisterského titulu jste dosáhl naopak v oboru managementu. Měl jste v mládí utkvělou představu, čím byste se chtěl jednou živit?
Ano, už od dětství jsem chtěl do armády. Jenže jak jsem dospíval a když jsem měl možnost poznat poměry v armádě, uvědomil jsem si, že to asi nebude pro mě to pravé. Jenže pak nastala situace, kdy jsem ztratil absolutní představu o tom, co bych chtěl dělat. Takový zvláštní mezistav, který asi zná spousta mladých lidí. Poslední dobou jsem si všiml, že někteří mladí lidé nemají absolutní představu, co by chtěli dělat, za to mají absolutní představu o tom, co by za to chtěli. Pokud jste mluvil o strojařině, v mém případě slepé rameno mého vzdělání. S odstupem času si uvědomuji, že právě na střední škole jsem poprvé pochopil, že pokud mám něco umět, musím se to naučit. Na konci osmdesátých let byli pedagogové zcela nesmlouvaví a nekompromisní. Takže nelituji ani těchto čtyř let.
Můžete se pyšnit také titulem MBA, který jste vystudoval v rámci liverpoolské John Moores University…
Pyšnit asi není to pravé slovo. Podívejte se kolem sebe, spousta pseudo vzdělávacích agentur a institucí nabízí tento druh vzdělání na komerční bázi, za peníze. Před deseti lety, když jsem studoval, byl celý náš ročník neustále pod dohledem anglických pedagogů, vyžadovali zpětné vazby, požadovali precizní přístup a nasazení. Když byli nespokojení, měli jsme o pestré chvilky postaráno. Dneska? Titul MBA za rok a notebook zdarma, radši si ani nechci představit, jak takový typ vzdělávání probíhá. Pokud někdo zatouží získat titul MBA, jeho první kroky by měly vést na stránky www.cambas.cz. Doporučoval bych oslovit univerzitu, ta má vždy svého zahraničního partnera, který dohlíží na kvalitu vzdělávání.
S oblibou svým studentům opakujete své letité zážitky z vojenské služby a armády. Jak na mladého člověka působí dočasná ztráta svobody a odloučení od rodiny a blízkých?
Různě, někdo odloučení snáší dobře, někdo hůř. Měl jsem možnost sledovat celé spektrum sociálního chování. Od extrému k extrému. Někdo se domů netěšil, někdo ten tlak nemohl vydržet a dělal věci, které ho přivedly na psychiatrické oddělení vojenské nemocnice. Někteří byly ochotni vzdát se části své osobnosti, jen aby už nemuseli být v armádě. Těchto kluků bylo naštěstí jen nepatrné procento. A pokud jde o mé vlastní pocity, já byl někde uprostřed. Měl jsem vztah a domů jsem se těšíval. Na vojně (nebo v kriminále) se naučíte těšit se na spoustu věcí, které vám v normálním životě přijdou zcela normální. Těšil jsem se, až mě v neděli pustí k telefonnímu automatu, abych si mohl zavolat, těšil jsem se do sprchy, kterou nám skoro šest týdnu upírali, těšil jsem se na večeři, těšil jsem se na večerku, abych si mohl konečně lehnout…zvláštní, že? Pozitivní bylo, že časem ten tlak byl menší a menší a dalo se to ustát. Strach, odpor, nenávist vůči prostředí a některým lidem zmizel, a každý v sobě začal nalézat něco, co by v civilu nikdy nenašel. Plnit si úkoly přesně a včas, umět se obecně o sebe postarat, naučit se držet ústa, když bylo potřeba. A co si budeme povídat, když chlapci šli do civilu, byli tak nějak větší a silnější :-).
Začal jsem vnímat lidskou komunikaci
Kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci na Blízkém východě, islámské hrozbě nebo migrační problematice se dnes často omílá myšlenka opětovného zavedení povinné vojenské služby. Přikláníte se k jejímu obnovení ?
Upřímně řečeno nevím. Systém vojenské služby je u nás tak zdegradován, že si nedovedu představit, jak by to fungovalo v praxi. Už několik let jsem spíše zastáncem profesionální armády. Ale vaše otázka může být vnímána i jinak. Pojďme, pošleme všechny mladé kluky do armády, pojďme z nich udělat „chlapy“, tak jak to občas slyším mezi lidmi. Pokud se bavíme o sociálním efektu, jsem absolutně pro, kluk by se měl naučit i jiné věci, věci, které ho nenaučila rodina. Pro mladou dívku je chlap, který se umí postarat opravdová výhra. Hodně lidí se mě ptalo: „A co to dalo tobě?“ Hodně, začal jsem vnímat lidskou komunikaci, začal jsem přemýšlet o lidech, proč jednají tak jak jednají, proč komunikují právě tímto způsobem. Taky jsem se naučil skládat trička, šůrovat podlahu a třeba pracovat se zbraní :-). Možná úsměvné, ale pokud mě vnímáte, není to o hadru a kbelíku, ale o tom, že máte úkol a splňte ho, máte v ruce ostře nabitý samopal, jste odpovědný za životy lidí kolem sebe atd. atd. Tak přesně tohle bych současným devadesátkám přál, aby to zažili, aspoň na chvilku.
Během svého působení v armádě jste také zažil tragický pád vrtulníku s českými vojáky na Olomoucku…
Hrozná tragédie. Slatinice na Olomoucku. Listopad v roce 1998 byl stresujícím měsícem. To ostatně je asi vždy, když se setkáte se smrtí. Ale vidět ji zblízka a v této podobě. Strašné. Vzpomínám si, že jsem seděl ve tři ráno u místa tragédie a začal jsem zažívat něco, co jsem si do té doby nechtěl připustit – strach. Tehdy jsem si uvědomil, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. O to více si vážím lidí, kteří toto riziko, riziko smrti, na sebe berou denně. Záchranáři, policisté, hasiči…v mých očích se jedná o skutečné hrdiny.
Dnes jsou jedním ze středobodů vašeho zájmu prezentační dovednosti a veřejné projevy. Vzpomenete si ještě dnes na svůj vůbec první ostrý projev před davem posluchačů?
Malinko bych to upřesnil. Středobodem mého zájmu je obecně mezilidská komunikace. Veřejný projev, resp. prezentační dovednost s tím úzce souvisí. Odpozoroval jsem, že drtivá většina posluchačů má pocit, že nemá s komunikací problém, bohužel má. Víte, ono je něco jiného komunikovat s kamarády, s rodinou a pak třeba s neznámou autoritou (zaměstnavatel, pedagog, úředník). Když se řekne „veřejný projev“, spousta lidí se zablokuje. Snažím se ty bloky eliminovat a musím říct, že pokud je posluchač otevřený, tak se to daří dobře. Pokroky jsou viditelné i v relativně krátkém časovém intervalu. Co se týká mého prvního veřejného projevu, to si vzpomínám zcela přesně. Rok 2001 a Baťova univerzita ve Zlíně. Během jednoho dopoledne jsem „zestárnul“ snad o deset let. Nebyl jsem vnitřně připravený na aulu plnou vysokoškolských pedagogů, nebyl jsem připraven na to, že mě budou pozorně poslouchat a že budou mít neskutečné množství odborných dotazů. Z chyb, které jsem tam tenkrát „nasekal“ těžím dodnes a snažím se je předávat i svým studentům. Mezi řádky se jim snažím říct: „vidíš, jsme jen lidé, děláme chyby, ale pořád máme dost šancí na sobě zapracovat“.
Kdybyste mohl vypíchnout pět základních věcí k úspěšnému zvládnutí prezentace. Které by to byly?
1) Alfou a omegou je příprava, pečlivá, precizní. Vždy musíte vědět, o čem přednášíte, co chcete ostatním sdělit a co chcete, aby si od vás odnesli.
2) Vizáž přizpůsobená prostředí, kde přednášíte.
3) Zdravé sebevědomí a vzpřímený postoj. Pozor, zdravé sebevědomí není přesvědčení o vlastní výjimečnosti.
4) Vizualizace. Střídmá, přehledná.
5) Práce s hlasem. Přeci nechcete, aby vám publikum usnulo, nebo aby se unudilo k smrti.
A teď to vezmeme z opačné stránky. Studenti a jiní, kteří s prezentacemi začínají, dělají samozřejmě nespočet chyb. Kterých pět nejzákladnějších se dopouštíme ?
1) Jednoznačně podceňují přípravu. Vůbec si neuvědomí, že lidé, kteří je učí, to jednoznačně poznají. Občas tak dochází k trapným situacím.
2) Problém jasně vyjádřit myšlenku. To je obecně velký problém. Napsat sms nebo vést rozsáhlý koment na FCB není problém, ale vyjádřit se verbálně tak, aby vám ostatní rozuměli, to je oříšek.
3) Paralingvistické fenomény, různí slovní parazité (eeee, eeehm atd.), používání nespisovných slov, právě v situaci, kdy je to nejméně vhodné.
4) Nezvládnutá nonverbální komunikace. Zvlášť ženy rády před publikem „pracují“ se svými vlasy. Obecně máme tendenci ve stresu na sebe různě sahat, drbat se za ušima, na krku, zaujímat podivné postoje atd.
5) Nulový kontakt s publikem. Publikum pak nabývá dojmu, že řečník je povýšený, protože jim za ten oční kontakt nestojí. A přitom se jedná „jen“ o projev trémy řečníka.
Ženy ve sporech využívají mocnou zbraň
Mezi vaše témata patří také zvládání krizových situací. Existuje vůbec nějaká nápověda, jak konflikt vyřešit, nebo se mu snažit předcházet?
Konflikt patří mezi typ problémové komunikace. Vstupuje do ní spousta faktorů. Muži a ženy zvládají konflikty jinak. Pokud se ptáte, zda existují nějaké „noty“ pro zvládnutí konfliktu, tak v odborné literatuře ano, v životě bohužel moc ne :-). Myslím si, že zásadním aspektem řešení konfliktu mezi lidmi je jejich osobnostní charakteristika. Lékař by vám jistě potvrdil, že osobnostní charakteristika souvisí nejen s genovou výbavou, ale také s různou hladinou některých hormonů, které řídí naše chování. To znáte ze života, na někom můžete dříví štípat, jiný vyskočí kvůli každé maličkosti. Obecně snad mohu doporučit jen to, abychom konflikt nehrotili až k fyzickému napadání. I to je kus umění, zvládat své emoce a afekty. Asi bych měl ještě zmínit asertivitu. Já toto slovo nemám rád. V praxi jsem zažil verbální agresory, co učili na kurzech asertivitu. Je to asi tak, jako bych já učil kosmonauty ovládat svou loď. A ještě mě napadá poslední věc, nezapomeňte, že komunikace je neopakovatelná, nevratná. Vše co řeknete, už nelze vzít zpět. A to ani tehdy, když se druhému omluvíte. Pořád bude vaše nadávka, urážka, napadení, viset mezi vámi. Jeden ze zdrojů frustrace v mezilidské komunikaci.
Velmi odlišně na krizové situace reagují muži a ženy. V čem je mezi mužským a ženským uvažováním obecně největší rozdíl?
Mužské a ženské tělo z hlediska biologie není až tak odlišné, jak si možná myslíme. Z hlediska chování a reakcí považuji muže a ženy za zcela odlišné živočišné druhy. Obecně se ví, že ženy raději hledají při konfliktech shody, řešení. Muži se naopak nechávají unést na vlnách agrese, konflikty často řeší i pomocí zapojení fyzické síly. Ale aby to nebylo tak jednoduché, někteří muži mají ženské mozky, některé ženy mužské mozky :-). Tady opět narážíme na teorii a životní praxi. Obecně můžeme tedy říci, že muž je založen spíše analyticky, žena empaticky. Snad ženy neurazím, ale často ve sporech využívají mocnou zbraň – intriky, tzn. že na rozdíl od muže neřeší konflikty přímo, tak jako muž. Kdyby ženy tuto vlastnost neměly, nevím o čem by točili filmaři současné seriály :-). Rozdílů mezi muži a ženami je samozřejmě daleko více, ale to by bylo na samostatnou přednášku.
Technologie jsou úžasné a zároveň nebezpečné
Mimořádně oblíbené jsou vaše přednášky o sociálních sítích a nadužívání informačních technologií…
Děkuji… a to už mi někteří kolegové řekli, jestli „ty lidi“ nestraším až moc :-). Zkusme si dát otázku z opačného gardu, myslíte, že lidé nenadužívají technologie? Já si i odpovím. Samozřejmě že nadužívají a je a bude to jednou velký problém. Pokud jsou technologie brány jako nástroj pro lidskou činnost, je to OK. Pokud ale technologie začnou krást lidem životy, identitu, volný čas, když budou technologie dělat z lidí elektronické feťáky, kteří nejsou schopní vydržet pár hodin bez chytrého telefonu, tabletu, pak máme zaděláno na velký problém. Moderní technologie jsou úžasné a zároveň nebezpečné. Objektivně musím zmínit i to, že už to není jen případ té nejmladší generace, ale i nás ročníků sedmdesátek a osmdesátek. Sociální sítě, synchronní komunikace (chaty), snadná dostupnost porna, her snadné seznamování se na netu, to vše vytváří virtuální reality, které v konečném důsledku boří mezilidské vztahy, ničí osobnosti. Lidé ztrácí zábrany, veřejně komentují takovým způsobem, který by si ve face to face komunikaci nikdy nedovolili. Takových pacientů najdete v diskuzích spoustu. Ale pozor, problém je v lidech, ne v technologiích.
Rozum někdy zůstává stát nad tím, co na sebe dokážou uživatelé všechno prozradit. Momentálně zažívá obrovský boom i instagram. Jak se stavíte k chování třeba některých dospívajících slečen, které obohacují třeba Facebook fotkami ve spodním prádle?
No, já myslím, že se samičky chovají racionálně, když vystavují svá těla veřejně, ne? Říkají tak samcům: „koukej, jaká jsem krásná“, samci začnou kroužit a samička si může vybírat… Ne, teď vážně. Myslím si, že se lidem nedostává určitá úroveň uznání a obdivu. Po tomhle touží asi každý. Už pan Maslow definoval tento fenomén ve své slavné pyramidě potřeb, jako potřebu uznání. Elektronické prostředí je ideálním místem pro naplnění těchto potřeb. Vystavím fotku a čekám na reakce. Mezi přáteli se většinou opravdu dotyčná slečna uznání dočká. Cítíte to? Je to jen náhražka, neplnohodnotná náhražka. A přitom to lidem stačí. A nejen to, lidé se stávají na tomto druhu „pseudouznání“ závislí. Přátelé si většinou nedovolí být kriticky upřímní, nechtějí jít do konfliktu, a hele, máme tu i pokrytectví. Jenže to lidé většinou nechtějí vidět, důležitý je like a pozitivní koment, naplňující potřebu uznání. A váš dotaz ohledně mladých slečen a intimních fotek. To je problém, za který jsou odpovědní rodiče a nedostatečná preventivní činnost na základních školách, pokud se bavíme o dospívajících. Samozřejmě se vůči tomuto chování striktně vymezuji a ohrazuji.
Hrozba na nás však číhá na internetu i jinde. Nigerijské dopisy, wormsy, vysávání bankovního účtu…
Ano, další problémy dnešní doby. Když máte znalosti, najdete díru v Matrixu, vše je možné :-).
Může podle vás dojít k totálnímu zhroucení internetu?
Jistě, za zhruba 5 miliard let, až naše Slunce dojde ke konci svého života a obrovským výbuchem zničí naší sluneční soustavu a stane se supernovou :-). Internet je velice heterogenní síť se spousty autonomních entit. Můžeme očekávat problémy s šířením malware, a že malware umí zamotat síťařům hlavy. Ale že by došlo ke kolapsu celé sítě, to jistě ne. No a kdyby se tak náhodou stalo, ordinace psychiatrů a adiktologů se naplní k prasknutí.
V návaznosti na obrovský rozmach chytrých telefonů v posledních letech hovoříte také často o závislosti. Jak se taková závislost vlastně rodí?
Jak se rodí závislost vám neřeknu. To by vám asi popsal přesněji psychiatr – adiktolog. Ale co bezpečně umíme je to, že už dokážeme jasně tuto závislost definovat a v praxi rozpoznat. Závislost na informačních technologiích je definována jako excesivní interakce mezi člověkem a třeba počítačem, telefonem, apod. Má několik základních projevů, které můžeme odpozorovat. Ve zkratce: 1/ význačnost 2/změny nálad 3/tolerance 4/abstinenční příznaky 5/konflikt a 6/relaps. To je takový typický průběh elektronického „feťáka“. Je potřeba mluvit hodně nahlas a srozumitelně, aby lidé pochopili, že tento druh excesivní poruchy si v ničem nezadá s ostatními závislostmi např. na drogách a alkoholu. Mrzí mě, že vidím čím dál více lidí, kteří vědomě utíkají z reality do virtuality, mrzí mě, když vidím kolem sebe lidi, kteří již dnes splňují 3/ a 4/ kritérium závislosti, tzn. potřebují více a více aplikací, více on-line prostoru, pak samozřejmě následují konflikty, mezilidské ale i ty vnitřní.
A s tím samozřejmě souvisí i zhoršující se mezilidská komunikace, na kterou má dnešní virtuální doba zřejmě až drastický vliv…
Zásadní a devastujíc vliv. Předpokládám, že tento rozhovor budou číst i honě mladí lidé. A možná si řeknou „o čem to mluví? Já na sobě nic zásadního nepozoruji“. Bohužel proto, že chybí srovnání. Mladí lidé nazažili situace, kdy lidé byly doslova „nuceni“ komunikovat spolu face to face. Výkřikem komunikační techniky byly telefonní budky a ručně psané dopisy. Dnešní technologie mění svět, a to i v oblasti lidské komunikace. Víte, to je hrozně široké téma. To že sociální sítě ničí lidem vztahy není nic nového, to že potkávám matky s dětmi v kočárku doslova přicucnuté na mobilních telefonech, to že hospody jsou plné lidí, kteří potřebují ještě nad rámec osobního setkání mít v ruce mobilní telefon, to že v MHD je velké množství lidí s telefonem v ruce atd. to je holý fakt. Ale pozor, lidé mají potřebu komunikace a není na tom nic špatného! Do okamžiku, než se začneme měnit na závisláky. A že počátky rozpadání vztahů, mnohdy začínají na netu, to asi taky není nic nového.
Co vyžadujete od svých studentů? Dejme tomu, že se s nimi setkáváte na přednáškách rok a určitý základ si od vás musí do života odnést…
Víte, já pořád předpokládám, že studenti chodí do školy dobrovolně. Jsou tam proto, aby se něco dozvěděli. Pokud má být naše komunikace efektivní, musí prostě udržovat pozornost. Taky jsem chodil do školy a vím, že to je mnohdy těžké. Jenže za tohle sebepřekonání mnozí dostanou odměnu, znalost. Můžeme si myslet co chceme, ale proces tradičního vzdělávání je vždy založen na pozornosti, interakci, kritickém myšlení atd. Nic více nechci. Jsou dospělí, je to jejich život a mají plné právo s ním naložit, jak chtějí. A mají také plné právo říct: „nebavíš mě, nic mi nedáváš a já tady nechci být“, a i s tím jsem vnitřně srozuměn. Každá generace je v tomto stejná, i já neakceptoval některé výzvy v minulosti, a dnes mě to mrzí. Ale to je život :-).
Na závěr vás požádám o vysvětlení dnes už populárních pojmů, které od vás studenti slýchají týden co týden. Co je vlastně generace X a generace Y?
Generace X, nebo také tzv. Husákovy děti, generace, která se narodila v letech 1965 – 1985. Generace Y je generace narozených v letech 1986 – 1995. Tolik z Wikipedie :-). Podstata tkví v tom, že generace Y je poněkud sebestřednější, komunikativnější a světe div se, ráda využívá moderní informační technologie. Podle sociologů je však potřeba si všimnout, že generace Y má menší ochotu k práci a ráda si užívá svůj volný čas. Tyhle dvě generace jsou naprosto odlišné. Je to určitě dáno také tím, že došlo k významným politických změnám, rozvoji technologií atd. Tyto termíny používám v praxi hlavně proto, abych ukázal diametrální rozdíl mezi generacemi. Věřte mi, není lepší a horší generace. To jen ta starší má obvykle výhrady vůči té mladší :-).
