Kdo je Eva Toulová?
Mladá talentovaná režisérka, scénáristka a výtvarnice se umění věnuje už od útlého věku. Vystudovala obor režie na pražské FAMU pod vedením Věry Chytilové. V prosinci loňského roku byl v českých kinech uveden její celovečerní debut Šťastná. Mimo film jí byly vydány tři publikace – Vanitas, Šťastná, Sedmero vran a účastnila se kolem dvou desítek výtvarných výstav.
Režii beru jako spojení výtvarné a literární stránky
Proč jste se rozhodla zrovna pro režii?
Filmy jsme zbožňovala vždycky, ale o režii jsem zpočátku vůbec neuvažovala. Od mala jsem toužila být výtvarnou malířkou – malovala a kreslila jsem každý den, nastoupila na střední školu na studium malby. Ale postupem času jsem začala zjišťovat, že mi „jen“ malba jako výrazový prostředek nestačí. Už na střední jsem začala psát kratší povídky, pak knihy – a režii beru právě jako spojení výtvarné literární stránky. Přihlásila jsem se na FAMU a vzali mě na první pokus.
Jak moc vám pomohlo studim na FAMU k cíli stát se režisérkou?
Studium na FAMU bylo rozhodně pro mou profesi zásadní. Pochopitelně se neustále vyvíjím a učím, ale FAMU mi poskytla ty nejpodstatnější základy a umožnila mi setkat se se zásadními lidmi pro samostatnou profesionální tvorbu. Hned u prvního studentského filmu jsem spolupracovala s kameramanem, který je mým filmovým parťákem dodnes. Těžko říct, jestli bych bez FAMU byla režisérkou. Rozhodně by to ale bylo těžší.
Jaký posun vnímáte mezi vašimi studentskými filmy a současnou profesionální filmařskou tvorbou?
Ten posun je pochopitelně znát – každý člověk se vyvíjí a i já se snažím poučit ze svých chyb a být film od filmu lepší a lepší. Samozřejmě se vždycky snažím dělat pro každé natáčení maximum, ale zásadní jsou vždycky zkušenosti. Dobrého režiséra dělá z velké části praxe. Na FAMU jsme začínali na němých pár minutových etudách, které nás měly primárně naučit osvojit si řemeslo. Točilo se na film, což už je dneska rarita, ale v té chvíli to byla velká škola – máte omezenou surovinu, a tak prostě nemůžete natáčet všechno desetkrát a ze všech úhlů. Záběry musely být pečlivě rozmyšlené, nazkoušené a všechno se jelo dvakrát, třikrát a dost.
Noc před natáčením nikdy neusnu
Co všechno obnáší režisérova příprava na natáčení?
Režisér musí být většinou úplně u všeho. Konzultuji, upravuji nebo píšu scénář, vybírám štáb, lokace, herce, případně i komparzisty, pokud jsou pro dané vyznění nějak charakteristicky důležití, jezdím na obhlídky, jsem u tvorby storyboardu, natáčecího plánu, kamerových zkoušek a mnoho dalšího. Několik dní před první klapkou se prakticky nezastavím. Zpravidla noc před natáčením nikdy neusnu a promítám si v hlavě průběh natáčení.
Jaký typ režiséra jste?
Určitě nejsem přísně direktivní typ. Já nad vším ráda dlouho a ze všech úhlů přemýšlím – příjmám názory ostatních a určitě lepší myšlenku nevylučuju jen proto, že by nebyla moje. Uvítám, když za mnou příjde herec s nápadem, jak roli „vylepšit“ – pokud je to pro dobro věci. Přece jen film je kolektivní dílo. Dávám přednost co nejkomplexnějším přípravám – jsem ráda, když mě nic nepřekvapí a vše mám pod kontrolou.
Co točíte nejraději?
Nejraději točím o tématech, která jsou mi blízká. Tím, že k nim mám osobní vztah, dokážu je lépe pochopit a následně pak ztvárnit. Pokud mám volbu, vybírám si nejraději ženské, než mužské hrdiny, jejichž chápání rozumím nejlépe. Zároveň mám ale ráda výzvy, takže čím je natáčení obtížnější nebo kurioznější, tím víc mě láká.
Vždycky se vše dá vyřešit
Natáčení bývají často fyzicky i psychicky náročné? Pociťujete stres nebo si naopak celý průběh užíváte?
Já musím říct, že jestli si něco užívám, tak právě samotné natáčení. Občas mám trochu stres v období natáčecích příprav, protože zákon schválnosti funguje stoprocentně a pokaždé se něco zvoře – například člen štábu onemocní, herec se zraní, nefunguje technika, začne pršet a podobně. Ale na druhou stranu vím, že ať se stane cokoli, vždycky se vše dá vyřešit. Jakmile se kamera rozjede, nejvíc si to užívám, protože natáčecí dny jsou zpětně těmi nejlepšími dny vůbec. Jsem vděčná a šťastná za to, že můžu dělat, co dělám. Je za tím velká spousta tvrdé práce, ale nelituju. Natáčení je tím největším dobrodružstvím v mém životě.
Na čem právě pracujete? Plánujete další film?
Přes léto se těch natáčení vyrojí většinou nejvíce. Zhruba před měsícem jsme točili krátkometrážní autorský film Chameleon Kuby Křena s Davidem Krausem a Anetkou Krejčíkovou, a ani ne před týdnem jsem režírovala reklamu pro pánské obleky s Martinem Krausem, která bude opravdu mimořádná. Druhý film určitě chystáme, jen se nám jeho realizace trochu pozdržela vlivem ostatních natáčení. Nyní jsme ve fázi, kdy už jen ladíme scénář a uvidíme, jak dopadnou klíčová jednání ohledně financování.
