Proč si rozhovor přečíst?
Studentka regionální turistiky, Magda Švestková (22) z Opavy, dostala příležitost k letní brigádě ve Švýcarsku. V jedné z nejbohatších zemí na světě hovoří o náročnosti se dostat na pracovní trh, finanční stránce tamního života, nebo také o tom, jak se místní staví k migrantské krizi v Evropě. Nechybí ani gastronomické okénko a rady pro české studenty, kteří by se chtěli vydat právě pod Alpy. Do útulného Švýcarska.
Obstojná němčina, základ úspěchu
Ty ses stejně jako tisíce dalších českých studentů vydala letos za brigádou do zahraničí. Jak si vlastně přišla právě na Švýcarsko? Bylo z tvého pohledu obtížné získat brigádu zrovna tam?
Studuji vyšší odbornou školu hotelovou, která nabízí zahraniční praxe mimo jiné i do zmíněného Švýcarska. Jedná se o projekt, který zařizuje výběrová Švýcarská škola hotelnictví a turismu. Brigáda se uskutečňuje v sektoru služeb, přesněji hotelnictví, typicky. Základní kámen však položilo rozhodnutí, zdali člověk chce jet nebo ne. Já samozřejmě chtěla! Následovalo vyplňování dotazníku, kopírování maturitního vysvědčení, pasu atd. A poslední překážkou byl pohovor. Dva pánové z vedení přijeli do České republiky udělat pohovory se studenty několika hotelových škol po celé zemi. V únoru přijeli právě do Opavy.
Byla nás plná třída, nervozita by se dala krájet, přesto byli oba muži tak pozitivní, usměvaví a klidní. Hodinu jsme psali test, v němčině, kde jsme zmiňovali naše klady a zápory a řešili fiktivní situace, které mohou v našem zaměstnání nastat. Pohovory probíhaly taktéž v němčině. Jestli bylo obtížné uspět? Student určitě již musel mít alespoň malou zkušenost s prací v hotelnictví, měl se alespoň trochu umět dorozumět německy, ale hlavně to měl být pozitivní človíček s úsměvem. Já kritéria zjevně splnila :-).
Můžeš čtenářům popsat svůj typický pracovní den?
V mém zaměstnání se otevírá pro hosty až v jedenáct. V práci už však musím být v deset. Většinou začínám tím, že nachystám terasu – utřu stoly, prostřu, nachystám polštářky na sezení a roztáhnu slunečníky. Pak pokračuji úklidem po snídaních a chystáním baru na provoz – doplňování pití apod. Přes obědy normálně obsluhuji i kasíruji. Odpoledne mívám volno, tzn. od dvou nebo od tří, do pěti. Pak chystám prostírání stolů na večeře a opět starost o hosty. Pracovní doba je do devíti do večera, ale ještě nikdy jsem tam brzy neskončila. Většinou jsou hosté déle nebo je ještě tolik práce, že končit v deset nebo o půl jedenácté je ještě v pohodě.
Má práce ale nekončí za barem. Obsahuje mimo jiné i práci v myčce, uklízení nádobí a vlastně všechno, co je kde potřeba udělat. Šéf mi ale vždy rád pomůže, pokud potřebuji. Ať už mám jakýkoliv maličký nebo větší problém, vždy za ním mohu přijít. A jak už to bývá, servis si dobře rozumí s kuchyní, takže i pan kuchař je má pomoc i opora. Občas přijdu na oplátku oškrábat brambory.
Švýcarsko vám dá slušně vydělat, nesmíte však rozhazovat
Přijela sis samozřejmě hezky vydělat. Myslím, že práce v této zemi bude pro peněženku českého studenta docela slušný přivýdělek, ne?
Jak se to vezme. Samozřejmě, že si studenti do zahraničí jezdí vydělávat, protože dostanou více peněz. Jedná se vždy o konkrétní poměry konkrétní země. U nás je to nastaveno jinak, než zde. Ale upřímně, jako všude jinde i zde jsou studenti levná pracovní síla. Ale na naše poměry si mladý člověk vydělá ve francích opravdu dosti slušně. Řekněme, že na týdenní dovolenou, na spoustu drinků, oblečení a jiných důležitých věcí. Jo, samozřejmě třeba i na školné.
Určitě však musíš peníze pro svoji vlastní potřebu využívat efektivně. Co třeba strava, jak často si můžeš dovolit zajít do nějaké „lepší“ restaurace?
Díky tomuto projektu je to zařízeno tak, že ubytování i stravu dostane student ve svém zaměstnání. Tyto peníze jsou mu pak strhnuty z předem dohodnutého měsíčního platu. Takže co se mi dostane za odpracovaný měsíc, si již mohu nechat. Ale kdo by odolal možnosti si v obchodě nakoupit dortíky, ovoce, pivo a čipsy. Nebo utrácet za výlety. Nelze však nic přepočítávat na české koruny. Samozřejmě, že je to všechno třikrát dražší, ale opět se bavíme o konkrétních poměrech. Já nic nepřepočítávám, co chci tak si koupím a co chci, to podniknu. I tak ale zvládnu šetřit na návrat ;-). Pokud se bavíme např. o večeři v restauraci, určitě si nemohu dovolit tam chodit každý den. To si normální člověk nedovolí ani doma. Ale dvakrát za měsíc si to dopřát lze i se studentskými penězi.
Nesetkala ses během svého pobytu třeba s takovými předsudky typu:„Dívej, ona nám bere práci, holka z Česka?“
S tímto chováním jsem se nesetkala vůbec! Za prvé pracuji ve vesnici, v rodinném podniku, kde s tímto projektem mají mnoha a mnohaleté zkušenosti a dva tisíce obyvatel je vskutku málo. Všichni se tu znají a všichni vědí, jak to funguje. Nehledě na to, že naši sousedé na obou stranách jsou Portugalci. Můj šéf je původem Němec a kamarádi Rakušané i Slováci. Na druhé straně, jako všude, i tady jsou lidé, kteří nás berou jako levnou pracovní sílu a podle toho se i někdy chovají. Ale Je třeba to brát s odstupem, často se s tímto setkáme i v rodné zemi.
Švýcarsko je země s jedním z největších průměrných příjmů na světě. Zkusme trošku počítat. Chci jako Švýcar pozvat slečnu do kina a pak si s ní zajít někam na dvě hodiny do baru. Kolik mě to bude stát?
Nemám bohužel tušení, kolik stojí lístek do kina, ale když to bude v rámci festivalu, určitě bude vstup zdarma. Romantika! Do baru, říkáš? Slečna si dá dámský koktejl Mojito, za 14 franků. Ty si dáš lahvové pivo Corona (ať vypadáš světaznale) za 6 CHF. Bude se hodit něco malého k pojídání, tak řekněme, že to bude dvakrát sandwich, jako specialita podniku – 20 CHF. Mojito podruhé, pivo potřetíl, automat na cigarety, jukebox. Dvě prokecané hodiny jsou v trapu a ty jsi lehčí o 100 CHF (přibližně 2 480 Kč, pozn. redakce). Ale jsi Švýcar, to není problém, věř mi :-).
Láká mě myšlenka se usadit v zahraničí natrvalo
Když se podíváš na místy až luxusní životní úroveň Švýcarů, tak máš takové myšlenky se u nich usadit natrvalo?
Říká se, že za plotem je tráva zelenější. Ale podle mě jen pocitem změny, nikoliv svou podstatou. Tady, ve Švýcarsku, se lidé opravdu starají – jak o práci, tak o rodinu, o životní prostředí a všechno ostatní. Jde o celkovou kulturu země, kterou si člověk vybere. My, Češi, jsme si prošli spoustou politických změn a studených válek, proto je pro nás takové haló život v cizí zemi, máme pocit, že to tam bude lepší, ale už si neuvědomujeme, co všechno je nutné pro to udělat, aby to bylo lepší. Vždycky jsem se chtěla přestěhovat do zahraničí, protože ráda cestuji a poznávám další kultury. Ale v zahraničí si člověk musí o to více své místo vybojovat, ve všech směrech, a to i tady, ve Švýcarsku, nehledě na vysokou ekonomickou a životní úroveň. Pořád mě má původní myšlenka života v cizině láká, ale je třeba si to dobře rozmyslet a počkat, co život sám přinese. To je můj pohled na věc.
Země je také známá svojí úřední trojjazyčností. Francouzština, němčina, italština. Jak se dorozumíváš ty? Zvládáš třeba porozumět i zpravodajství v TV?
Pracuji v německém kantonu Graubünden. Já se tedy dorozumívám německy. Ale občas opráším i angličtinu. Zpravodajství v TV nesleduji, přiznám se. Ale pokud kouknu na televizi, mluví se tam německy, takže rozumím. Švýcarština je velmi specifický dialekt. Ale už pro mě není tak těžké jí rozumět. Člověk si to naposlouchá a odhadne.
Určitě si v kontaktu i se švýcarskými studenty. Kolik toho vlastně ví takový místní vysokoškolák o České republice?
Musím tě zklamat, Tome, se švýcarskými studenty sice jsem v kontaktu, ale takové věci nějak neřešíme. Z části proto, že zase tak perfektně německy nemluvím a z části proto, že většinou řešíme obyčejné věci jako pivo :-). Ale znají hlavně Prahu, někteří zdatnější dokonce ví, s kým sousedíme a ti nejlepší znají dokonce i Ostravu.
Kam se chodí švýcarští studenti bavit? Existují tam třeba klasické letní diskotéky jako u nás?
Jak už jsem zmiňovala, pracuji ve vesnici. Klasickou letní diskotéku jsem tu za celé léto nezažila, zato několik letních festivalů – jídlo, pití, živá hudba. Lidé se tu spíše chodí pobavit spolu mezi sebou, zvou se na panáky, kupují si dobroty a pokud to lze, jdou si na parket zatančit. Ale od kamaráda jsem slyšela i historky o letních chatách a diskotékách ve vedlejším městě, takže určitě existují.
Evropu sužuje uprchlická krize. Vypozorovala si, jak se Švýcaři staví k této problematice?
Výše jsem zmiňovala, že nějak nesleduji ani zpravodajství. A o tom málu, co jsme si prohodili mezi sebou, můžu říct jen to, že Švýcaři se k přistěhovalcům staví docela kladně. Na druhou stranu tady musejí opravdu pracovat a opravdu se snažit. Co se týče uprchlíků a imigrantů, tak je zde mnoho Židů. Celkově se tady ale lidé mnohem více respektují! Co mě ale opravdu potěšilo je, že ačkoliv je to jediná země s neutralitou, tak má povinnou vojenskou službu a dokonce ji každý muž musí několikrát opakovat do 30 let.
Je to skutečně turistický ráj
Určitě si stihla ve svém volném čase poznat i nějaká zajímavá místa…
Dosti po Švýcarsku cestuji, ale vlaky jsou strašně drahé a tak většinou podnikám túry. Které ale v Alpách mnohdy stojí za víc, než za všechny peníze světa. Široké okolí mé vesnice Klosters jsem docela už prochodila a mám pár oblíbených míst, na která se vracím o volnu si jen pročistit hlavu. Samozřejmě občas člověk potřebuje cítit ruch města a tak hlavní město kantonu Graubünden, Chur, už jsem si taky párkrát prošla. Jednou za čas ale podniku výlet se vším všudy. Naposledy jsem byla v Lichtenštejnsku. Je to skutečně blízko, navíc mi vyšlo nádherné počasí a tak jsem trochu ukojila své cestovatelské touhy.
Vysoko ve švýcarských Alpách jsou také položeny nenapodobitelné a krásné vesničky. Měla si možnost vidět, jak žijí domorodci právě v takových místech?
V každém údolí je nějaká vesnička. Jedná se vždy o dřevěné domky, chaty a chalupy. Nemusí to být ani vysoko v Alpách. V mé vesnici se kousek od lesa najde taky několik domků, s kravami a obrovskými loukami. Lidé, kterým takovéto pozemky patří, několikrát do měsíce všechny louky posečou. Seno pak samozřejmě slouží pro dobytek. Hodně se zde žije ze zemědělství, ale ještě z větší části cestovním ruchem a to především v zimní sezóně a to i ve vysoko položených místech. Život v horách je velmi tvrdý, ale nějakou pálenkou se dá vždy zpříjemnit.
Víš, že ani netuším, čím tradičním by mě švýcarský domorodec pohostil?
Typických švýcarských jídel je několik, já bych ale vybrala rösti. Jsou to nastrouhané brambory, které se na pánvi dozlatova upečou. Podávají se s čímkoliv, se zeleninou, masem nebo jako příloha. Ze sladkého jasně volím ořechový koláč z Graubündenu! Ale nejvíc si tady každý zakládá na digestivu. Nepřeberné množství pálenek, kterým říkají Schnaps – meruňkový, třešňový… Švýcarsko má také své víno, červené, rose i bílé. Lze si vybrat hned z několika vinných oblastí, já volím Mainefelder. A zajisté, že z BIO mléka se vyrábí i sýry. Appenzeller je jasná volba pro zrající sýr ze Švýcarska!
Čtěte pozorně!
Co bys doporučila českým studentům, kteří by si třeba rádi ve Švýcarsku v létě vydělali a na co bys je před cestou upozornila?
Doporučuji určitě vždy optimistickou náladu! To je základ nad základy. Zvláště v pohostinství šéfové rádi zkoušejí, co člověk vydrží a jak rozumí, jak je ochotný a schopný. Mnohdy je leccos velmi těžké skousnout, jako v každém zaměstnání, ale člověk musí vydržet a uchovat si svou dobrou náladu, pak to přinese skutečné ovoce! Mluvím z vlastní zkušenosti. Jsou to věci, nad kterými člověk doma mávne rukou, ale v cizí zemi je třeba držet si od toho odstup, opravdu udělat přesně to, co se po něm chce, bez poznámek, snažit se a nakonec vám to přinese spoustu zkušeností, jak jednat s lidmi, se šéfem, co si dovolit a nakonec to nejlepší, můžete být sami sebou!
Můžu ale říci i to, že je důležité umět pracovat v kolektivu a hlavně chtít pracovat a nejtěžší věc, nebrat práci jen jako práci, ale něco, co vás obohacuje a přináší vám víc, než jen promakané léto a peníze. Tyhle věci je dobré si před cestou promyslet. Upozornit bych chtěla jen na to (pokud se budeme bavit o pohostinství), že je zde úroveň obsluhy o několik stupňů vyšší, než v České republice a obnáší to i více starostí a to nejen s jazykem, ochotou, ale i znalostmi a nutností brát práci zcela jiným způsobem. Ale co se týče nějakých obecných doporučení a upozornění, tak nemám žádné.
Procestovala jsem část Švýcarska úplně sama a neměla jsem s ničím problém. Jako všude jsou lidé více i méně ochotní, více či méně usměvaví. Když ale budete vy, ten první, kdo pozdraví a usměje se, bude všechno snazší. A to platí všude :-).
