Po hlavě do hlídání dětí
Při hlídání se většinou jedná jen o jedno dítě, nicméně ani tak to není žádný med a procházka růžovou zahradou už vůbec ne. Tedy na rovinu řečeno, na velké zbohatnutí to taky není a dělat tuhle práci sólo, přímo na sebe, znamená být pořád jednou nohou v… no, buď v průšvihu, nebo skoro kriminále.
Přes agentury je přece jen určitá šance na odpovídající pojištění (ačkoli je to spíš taková psychická berlička), snáz se dají sehnat zájemci a získat důvěra. Výběr je na tobě, ale rozmysli si to pořádně, uvědom si, do čeho vlastně jdeš. Hlídání dětí má samozřejmě i velká pozitiva, to nelze popírat, konečně ani ta finanční odměna není k zahození.
Raději přes agenturu, nebo jen pro známé
Pokud se nám podaří najít někoho solidního v okruhu rodiny nebo blízkých známých, lze se do „dobrodružství“ s hlídáním dětí pustit jen tak nadivoko, ačkoli první získávání zkušeností bude cesta trnitá a náročná. Většinou mezi známými a příbuznými se neřeší ani žádné smlouvy, detaily podmínek a kdovíco ještě, prostě se dohodneme kdy, na jak dlouho, co kde je, co k jídlu a podobně. Ačkoli těžké to je většinou i pro ty rodiče, u prcka jak kdy.
Pokud si s takovým předškolákem nebo předškolačkou padneme do oka, je to celkem pohoda a oba se na společně strávené chvíle můžeme těšit. Běda ale, když člověk narazí na vypečeného, zlomyslného hajzlíka! (A ne, že takoví nejsou, občas dovedou být i děti neskutečně záludné a kruté, až by člověk nevěřil!)
Dokonce i hodně malé děti mohou být dost zákeřné.
Přes agenturu je přece jen situace trochu odlišná, odpadá shánění klientů a často se i nějaká na první pohled celkem rozumná smlouva podepíše, jenže se stáváme hadrem na holi a vytřít s námi mohou cokoli, co se jim zamane.
Moc si vyskakovat znamená dostat příště ještě horšího malého teroristu, nebo se sbalit a zkusit to zase jinde. Agenturu zajímá praxe, co umíme, co vydržíme, co si necháme líbit a především jestli budeme fungovat za minimální bakšiš. Tak jak si má potom chudinka studentka vybrat!
V jakém bude věku?
Rozhodně nebudeme začínat s novorozenci a úplně maličkými miminky, to je spíš práce pro školenou zdravotní sestru. Copak o to, chvilku pohlídat prcka v kočárku nebo spícího v postýlce, to je celkem pohoda, dá se u toho číst a jen občas kouknout na sledovance, jestli se něco neděje, jenže… jakmile všichni ostatní vytáhnou paty, začnou se podle zákona schválnosti dít ty nejhrůznější věci. Nebo ani ne nejhrůznější, ale nějak divně dýchá, kroutí se a vzdychá, nebylo by lepší někoho zavolat? Kdepak, od těch úplně nejmenších radši ruce pryč a přenechat je jiným!
S batolaty to už vcelku jde, jen slabší povahy si musejí trochu vytrénovat žaludek při přebalování, utírání, krmení a dalších činnostech, o kterých do té doby neměli ani tušení. Ale dá se to, najdou se i fakt krásné, nezapomenutelné chvilky pohody a radosti.
Děti předškolního věku jsou v pohodě, pokud je dokážeme něčím zaujmout, chce to ale zvládat trochu atraktivní činnost. Kupodivu stačí umět malovat, zpívat, imitovat zvuky domácích zvířat nebo dopravních prostředků. Pro mrňavé parádnice je fajn umět sešít či sešpendlit pár hadříků, pro kluky třeba kopnout do balónu. Jinak vše skončí nekonečným obracením Krtečků a Večerníčků na několika již skoro prošoupaných DVD
Hlídačka by měla mít vždy oči na stopkách, pro děti je často narušitelem jejich prostoru.
Co je ve smlouvě?
Zmíněná smlouva nebo dohoda by měla kromě jiného obsahovat i údaje o zdravotním a psychickém stavu (dítěte i hlídající osoby), děti se závažnými onemocněními jsou někdy kupodivu nejlepšími a nejvděčnějšími objekty na hlídání. Důležité také je, kde bude hlídání probíhat. Jednoduchá věc je hlídat u rodiny (to bývá nejčastější), pro studentku může totiž být někdy trochu komplikované čekat, kdy jí dítě na hlídání dovezou, avšak zase ušetří čas za cestu.
První dojem je nejdůležitější
Jakmile nedopadne dobře první setkání a kontakt (s dítětem i s rodiči, pochopitelně), je lepší to zabalit a zkusit najít jiné zájemce, někdy se to dá vycítit během chvilky. Tohle platí pochopitelně vzájemně, přijít do rodiny těsně po důrazné výměně názorů nemusí být to nejhorší. Stejně tak se coby nastupující „au pair“ nemůžeme přivalit po flámu, se škvírami místo očí a tričkem naruby. Hned na začátku je také třeba vymezit si jasně hranice včetně možná trochu choulostivých detailů. Ušetříme si tím ale spoustu problémů, ke kterým by mohlo následně dojít.
A balík peněz závěrem
Dobrá, připravme se na nejhorší. Novou peněženku ani nový účet asi potřebovat nebudeme, odměny za hlídání dětí se skutečně pohybují hodně při zemi. Začíná to kolem padesátky na hodinu, když je to za kilo, tak lze oslavovat. Pokud zákazník platí víc, tak to spolkne s přehledem agentura. Pokud se nejedná o speciální služby školených ošetřovatelek a profesionálních chův, zpočátku nám často nabídnou jen „na zkoušku a pak se uvidí“, to může trvat i pěkně dlouho a mezitím najdou jinou nešťastnici, na které tohle zopakují.
Nechci rodičům nasazovat všeobecně psí hlavu, ale vyskytují se i mnohem vypečenější exempláře, takže se nedáme a co si zasloužíme, to také dostaneme, jinak ať si hledají někoho jiného. Poukazování na smutná očička i další pokusy o hraní na city budeme muset prostě ignorovat, za práci a služby si odměnu zasloužíme. Tak pevné nervy a hodně štěstí na pohodového prcka!
