Jeden titul za druhým
Pražský patriot a vlastně i věčný student, J. M. Brůna, poskytl našemu webu obsáhlý rozhovor. V něm hovoří o svých studijních začátcích, mezerách v českém školství, ale i tom, proč se rozhodl mí tolik vysokoškolských titulů. Nikomu se jich v Česku nepodařilo vystudovat víc v co nejkratší době.
Premiantem a šprtem jsem nikdy nebyl
Jirko, ty se prý považuješ za pražského patriota. Já jsem zase patriot slezský, kousek od Ostravy…
To je pravda, skutečně bych sám sebe označil za místního patriota a myslím, že je správné, když je člověk hrdý na místo, kde vyrostl. Tím spíše, že takový ten zdravý lokální patriotismus, který samozřejmě nemá nic společného s povýšeným, nepřátelským či přehlíživým chováním vůči lidem odjinud, se v dnešní době vytrácí. Mimochodem, slezským patriotům momentálně příliš nezávidím sledování zápasů jejich oblíbeného fotbalového týmu :-).
Myslíš si, že školy právě v Praze, ať už základní, střední, nebo vysoké, jsou na vyšší úrovni, než v jiných částech republiky?
To se asi nedá takto kategoricky říci. Znám řadu základních škol nacházející se v obcích, které jsou sotva viditelné na mapě a přitom se díky lidskému faktoru jedná o moderní a docela pokrokové školy, přitom s rodinnou atmosférou. Je však přirozené, že čím větší město, tím více možností, a to na všech úrovních vzdělávací soustavy.
Dočetl jsem se, že jsi nepatřil k vyloženým premiantům třídy.
Na základní škole jsem opravdu žádným premiantem či šprtem nebyl. Sice jsem měl skoro vždy vyznamenání, ale určitě by se ve třídě našlo pět šest spolužáků, u nichž byly předpoklady pro pozdější studium patrnější. V té době jsem závodně sportoval, takže jsem školu vnímal spíše jako splnění si povinnosti. Potom na obchodní akademii, kde už mě to bavilo více, se moje vnímání školy změnilo.
Pamatuješ si ještě na svůj první kázeňský prohřešek?
Úplně přesně si pamatuji svou první poznámku v žákovské, která zněla: „Myslí si, že je vtipný. Jeho humor je drzý.“ Dostal jsem ji za to, že jsem imitoval jednoho z našich učitelů, který měl takový specifický hlas a projev. Větší průšvih byl pak tuším v šesté třídě. Naše základka sehnala na angličtinu rodilou mluvčí, což byla tenkrát celkem rarita. Po několika hodinách v naší třídě se však tato Američanka údajně s pláčem vypravila za ředitelkou s tím, že ji absolutně sabotujeme a že letí domů. A opravdu skončila. Takže z toho byl trochu skandál, někteří ze spolužáků to odnesli sníženými známkami z chování, jiní včetně mě vyvázli s třídní důtkou.
Fyzické tresty ve školách nemají v 21. století místo
Jak se stavíš k otázce fyzických trestů pro školáky?
I s ohledem na předchozí odpověď je rozhodně potřeba ty spratky řezat, co to jde :-)! Ne, dělám si legraci. Souhlasím s tím, že existují situace, kdy dává větší smysl, že máma plácne dítě přes zadek než nějaké zdlouhavé vysvětlování. Jinak ale nemá fyzické trestání dětí v 21. století co dělat a ve škole už vůbec ne.
V deváté třídě ses musel rozhodnout, kam dál
V tomto věku je většina dětí víceméně nevyhraněných, což byl i můj případ, takže gymnázium či ekonomické lyceum (dříve OA) bývá docela logickou a rozumnou volbou, pokud tedy není dotyčný zcela nestudijním typem. Já jsem tenkrát zvolil ekonomickou školu v Dušní ulici, kde jsem byl následující čtyři roky víceméně spokojený.
Vyhovoval ti systém výuky na střední škole?
Systém výuky na střední škole mi v porovnání se studiem na VŠ popravdě až tak nevyhovoval, spíše jsem zde oceňoval bohaté možnosti zahraničních výměn, atmosféru na škole a až na výjimky své učitele, se kterými jsem se tady setkal. Také jsem školu reprezentoval v disciplínách zpracování textu – psaní na PC, grafický těsnopis, stenotypistika, občas jsem vybojoval i nějakou tu medaili, takže i díky tomu jsem to měl u vedení i učitelů celkem v pohodě.
Já si dodnes pamatuji ty stresy, kdy jsem už v neděli ráno byl celý nervózní z toho, co všechno mě čeká v následujícím týdnu.
Tak pátek večer je lepší než neděle, to je jasné :-). Kdybych říkal, že já jsem nikdy ve stresu ze školy nebyl, tak bych samozřejmě neříkal pravdu. Tohle je zrovna jedno z témat, kterým se autorsky zabývám, protože dle několika výzkumů mají děti v ČR školu nejméně rády takřka z celé Evropy, což mě samotného štve, tudíž se snažím mimo jiné i psát o tom, co by se mělo v českých školách změnit, aby tomu tak nebylo. Je jasné, že škola vždy bude spojena s určitými povinnostmi a asi nikomu není příjemné psát testy nebo být ústně zkoušen, což vždy s sebou nese určitou míru nervozity. Ale rozhodně není v pořádku, aby zvláště mladší školáci chodili do školy se sevřeným žaludkem, s nechutí a podobně. Bohužel něco reálně změnit je běh na dlouhou trať, neboť dobře míněná a konstruktivní kritika se nejen ve školství zkrátka nenosí, ačkoliv jistě všichni budou svorně tvrdit, že o ni velmi stojí.
Český vysokoškolský rekordman
O tobě je známo, že držíš rekord co do počtu nejrychleji vystudovaných titulů. Proč to všechno?
Vůbec to nebylo v plánu, ale počínaje střední školou jsem si začal uvědomovat, že ve mně nějaký studijní potenciál je. Zmíněný rekord je především výsledkem toho, že jsem byl v tomto směru postupem doby docela ´rozjetý´a chtěl si vyzkoušet různé typy škol. Přiznám se, že mě příliš nevzrušovalo, jestli mě někdo nazýval věčným studentem a podobně. Jsem toho názoru, že pokud si člověk pro sebe ve studiu, ať již formálním či neformálním, nalezne něco přínosného a jde mu to, tak vlastně nevidím rozumný důvod, proč nestudovat.
Za ty roky studií jsi mohl vypozorovat, jaké největší mezery má české školství.
Nějaké mezery a slabiny by se určitě našly. Nepatřím k těm, kteří by říkali, že je v našem školství všechno špatně, ale když bych měl vypíchnout několik kritických bodů, jmenoval bych následující: systematická práce s talentovanými žáky, nerovné šance na vzdělání v závislosti na socio-ekonomickém zázemí rodiny, nedostatečná metodická podpora učitelů a jejich neadekvátní finanční a společenské ohodnocení, neukotvení vyšších odborných škol, systém financování vysokého školství a taky celkové vnímání současného školství ze strany široké veřejnosti. Povídání o každém z bodů by vydalo na dlouhé hodiny.
Máš zřejmě zkušenost i se studiem v zahraničí. Jaké je studovat tam?
Studoval jsem třeba britskou školu, mám zkušenosti i z různých výměnných pobytů a samozřejmě spoustu poznatků i od spolužáků, kteří studovali například v USA, Kanadě a řadě dalších zemí. Samozřejmě, vzdělávací systém každé země se vyznačuje určitými specifickými rysy. Určitě neexistuje jeden ideální model, ke kterému bychom měli vzhlížet.
Srovnávat úroveň českého školství se zahraničím je ošidné
Kdybys mohl porovnat úroveň tuzemského školství s ostatními zeměmi. V čem vidíš největší rozdíl?
Srovnávat úroveň je hodně ošidné, stejně tak je třeba brát s velkou rezervou různé žebříčky, nicméně na každém stupni naší vzdělávací soustavy najdeme nějakou zvláštnost, které by se všude jinde divili. Například u nejmenších školáků je to extrémně vysoké procento odkladů školní docházky. U největších školáků zase výjimečně vysoký podíl těch, kteří po absolvování bakalářského stupně VŠ pokračují na stupni magisterském, protože hodně lidí či firem považuje bakaláře za jakoby nedostudované, což jsem nikdy nepochopil proč. Pak mám jeden poznatek, který lze na rozdíl od předchozích jen stěží doložit nějakými daty, ale přijde mi, že u nás se studuje takříkajíc kolektivně, a to od žádoucích forem spolupráce mezi studenty až po nespočet různých ´firem´ nabízejících psaní závěrečných prací na zakázku. Naproti tomu v některých zemích vůbec neexistuje, že by někdo nechal kolegu opsat test nebo úkol.
Vystudovat tolik titulů nebude asi úplně finančně jednoduché. Jak sis ke studiu přivydělával?
Částečně mi pomáhala prospěchová stipendia, ale jasně, že jsem se musel hodně otáčet, abych to ufinancoval a zároveň nebyl ochuzený o aktivity, které k životu mladého člověka prostě patří. Pokud jde o konkrétní práce, delší dobu jsem pracoval postupně pro několik marketingových agentur, pro které jsem vymyslel nebo spíše vylepšil metodu, jak pracovat s informacemi v rámci kvalitativního výzkumu. V té době byl zrovna boom výzkumu trhu i marketingu obecně, takže se dalo i docela slušně vydělat. Ale za tu dobu jsem si toho vyzkoušel více, dělal jsem finanční analýzy pro firmy, doučování nebo např. v leasingové společnosti.
Splnily všechny vystudované školy tvoje očekávání, nebo se najde i taková, u které toho lituješ?
Jak už to tak bývá, některé splnily očekávání více, jiné méně, ale nemůžu říci, že bych si zpětně říkal „sem jsem neměl lézt!“. Každá z těch škol byla jiného typu, tudíž pro mě bylo přínosné získat přehled, jak se studuje na vyšší odborné škole, veřejné vysoké, soukromé vysoké, zahraniční či manažerské.
Tuším, že bys rád pokračoval ve sféře školství. Láká tě například dráha středoškolského učitele?
To mě jednu dobu lákalo hodně a samozřejmě mi to nedalo, abych si to nevyzkoušel. Učil jsem marketing, obchodní korespondenci a ekonomiku. Zkušenost to byla určitě cenná, přece jen je hodně užitečné poznat prostředí školy i z druhé strany, nicméně na nějakou dobu mi to stačilo.
Syndrom vyhoření potkává učitele velmi často
Nedávno jsem se dočetl, že až polovina učitelů na základních a středních školách jsou psychicky labilní. Souhlasíš?
Věřil bych tomu. Také se říká, že učitelská profese patří k těm, u nichž je jeden z nejvyšších výskytů syndromu vyhoření a nejvyšších spotřeb prášků na spaní a antidepresiv. Na jedné straně velká zodpovědnost, nároky z různých stran, někdy k tomu i krocení divoké zvěře a následně dohady s rodiči přesvědčenými o dokonalosti vlastního dítěte, na straně druhé podprůměrný příjem. Ono to fakt není jednoduché.
Je docela všeobecně známo, že zvlášť vysoké školy jsou prolezlé takovým určitým druhem korupce. Zápočet za flašku, zkouška i za sex…
No tak ne nadarmo je součástí studentského slovníku slovo dávačka mající více významů :-). Co k tomu říct? Také se ke mně donesla řada historek a příběhů inspirovaná tím, na co se ptáš, ale já osobně jsem se s ničím takovým nesetkal. Občas o sobě slyším, že jsem idealista, ale rozhodně nejsem tak naivní, abych si myslel, že je vše vymyšlené a že se nic takového neděje. Na druhou stranu příliš nevěřím tomu, že by ve školství bylo korupce nějak výrazně více, než třeba ve zdravotnictví, státní správě a dalších oblastech.
Jak jsi se připravoval na zkoušky ty?
Snažil jsem se připravovat tak, abych dostal zápočet či zkoušku bez toho, aniž bych musel nabízet jakoukoliv protislužbu, viz předchozí otázka :-). Ne, mně se například osvědčilo učit se ze svých vlastních poznámek. Taky jsem k tomu potřeboval klid, zatímco jiní studenti říkají, že se nejlépe soustředí při hudbě. Rozhodně je dobré nenechávat vše na poslední chvíli, ale to je asi zbytečné radit, víme jak to chodí.
Kdybys mohl něco vzkázat dnešním studentům, co by to bylo?
Užijte si svá studentská léta, neberte školu jenom jako nutné zlo a nezapomeňte číst magazín ChudýStudent.cz!
