O co vlastně jde?
Možná jste tuto zprávu ještě nepochytili, ostatně vzhledem k dalším událostem, které musely v tomto čase otřást i zarputilým odpůrcem přijímání vojenských uprchlíků, to není zase tolik překvapivé. Dvě největší vysoké školy u nás se rozhodly podat imigrantům pomocnou ruku a začínají přemýšlet nad programem, jak jim umožnit vysokoškolské vzdělání. Konkrétně se rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek nechal slyšet, že by rád se studentskou obcí debatoval o pomoci uprchlíkům v rámci jejich integrace do společnosti. Protože je zřejmé, a to musíme dát rektorovi za pravdu, že řada z nich už v Česku zůstane.
Avšak problematičtější se ukázala okamžitá reakce Karlovy univerzity v čele s rektorem Tomášem Zimou, která by ráda poskytla imigrantům i přístup ke vzdělání. Prozatím jen na humanitních a sociálních oborech, avšak bez nutnosti platit školné. Tedy v uvozovkách řečeno – se stejnými výhodami a náležitostmi, pomineme-li nutnost složit zkoušku z anglického jazyka, jaké mají i čeští studenti. Co na to ostatní školy? Pravděpodobně nebudou tříštit jednotu celé akademické obce. Ale studenti v tom toliko zajedno nejsou.
Válka na síti
Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděl na univerzitní facebookové skupině tak dlouhé vlákno příspěvků. Kupodivu nesleduji výše zainteresované školy, které sice hovoří o debatě, ale dle všeho se do problému obuly naplno, zatímco si studenti vesele užívali prázdnin. Palackého univerzita v Olomouci, které jsem členem, zatím nevynesla žádné stanovisko, ale dle i krajně nevybíravých příspěvků je zřejmé, že studenti odmítající pomoc uprchlíkům jsou v přesile.
Padají slova, že jednání je diskriminační, i celkem pádné argumenty, že studium zadarmo pro české studenty opravdu není, neboť je placeno z daní jejich rodičů. A přitom se mi zdá, že ignorují naprosto banální fakta. Karlovka se ve vyjádření zmínila o tom – ostatně chcete-li zjistit o kauze více, prošmejděte internet, že předpokládá zapojit do studia kolem 10 studentů. Záměrně jsem slovo deset napsat číslovkou. Například v Olomouci studuje na dvacet tisíc studentů a číslo deset je průměrná absence na přednášce v malé v učebně. To se studenti bojí, že přijdou o místa na školách, nebo náhodou zaplatíme studiu někomu, kdo o něj má zájem? Znám spoustu studentů, kteří „studují“ a pobírají výhody, ale je mi naprosto jasné, že ke státnicím nedojdou.
Ještě ani neprší, ale blíží se potopa
Osobně nemám na problém s uprchlíky striktně vyhraněný názor, ale masa, která je rozpálena doběla mediální masáží o silných mužích, kteří běží s nataženou dlaní do Německa, by měla přijmout prostý fakt, že problém je výhradně politický. Intervence západních zemí na východ, neboť zde jsou zdroje surovin a taktéž odbytiště zbrojního průmyslu, sklízí, co zasela. A je opět pouze na politicích, aby se problému postavili čelem. A nikoliv na těch českých, neboť ve světové hře mocností hrajeme až někde třetí housle.
Je s podivem, s jakou zarputilostí řeší Češi věci, které se jich zase tolik netýkají, ale opravdu důležitých problémů, například všudypřítomná korupce, si tolik nehledí. Vsadím se, že 99 % rozhořčených studentů zatím žádného uprchlíka nevidělo. Dokud se jich u nás neusídlují desítky tisíc, přičemž kdyby k takovému stavu došlo, dávno by stáli na hranicích vojáci, zase tolik mě osobně neděsí. Kvóta na dva tisíce? Tolik cizinců se vystřídá v Praze během týdne.
Máme se tu dobře
Problém vidím v tom, že moderní Čech není nikdy spokojen. Přitom jsme po většinu existence této země – do druhé světové války a nástupu komunismu – byli hrdým národem, kterému nic nesházelo. Nechybí nám kopce na lyžování, nížiny pro zemědělce, sympatické klima. Na to, jak malý jsme národ, máme poměrně velké území a opravdu nebýt toho, že se už pár desítek let rozkrádáme, tak klidně předstihneme i Rakousko. Ale zvykli jsme si brečet a věřit tomu, že nám všichni jen ublíží a seberou naše místa na univerzitách. Ale na to se dá říct jen jedno – když jsme hloupí, neschopní a bez špetky kuráže, plně si to zasloužíme.
Jestli už několik let má spousta cizinců odvahu přijet studovat či zakládat večerky do země, která už jen rodnou řečí odrazuje veškeré přistěhovalce, nehovoří to o ničem jiném, než že Češi ztrácí hrdost a měknou. Otevřít pusu a postěžovat si, že na univerzitě budeme mluvit za chvíli anglicky, největší televizi u nás vlastní cizinci a označení „Český výrobek“ nás odrazuje vyšší cenou (a možná už i kvalitou), to je ale činnost plýtvající časem. Abychom se za čas nedivili, že Češi, kteří mají odvahu, zmizeli taky v Anglii a v Německu, zatímco věčným uplakánkům čepuje pivo třeba Asiat.
