Nekončící diskopříběh
Honzu Zálužského jsem zastihl tradičně v zahraničí. Tentokrát v Řecku, kde momentálně působí jako delegát významné české CK. Řeč však nebude moc o tipu na ideální letní relax na jihu Evropy, nebo trošku možná jo. Nastíníme vám cestu, kterak se český Honza od Prahy vydal jako lokální DJ středočeské diskotéky na nespočet beach-party v Evropě, do USA, nebo legendární taneční loď Catamaran. Je to vlastně takový nekončící diskopříběh…
Začátky ve Velvarech byly nádherné
Honzo, co si jako mladý dospívající kluk vlastně poslouchal?
Ahoj Tomáši. Předem děkuji za pozvání k rozhovoru. Rád čtu tvoje články, různé názory k jednotlivým událostem a skutečně mě těší si s tebou povídat. Vyrůstal jsem na Aleši Brichtovi. Znám všechny jeho písničky nazpaměť. Mají příběh a jsou naprosto dokonalé.
Kdy se v tobě začala probouzet myšlenka stoupnout si za dj pult a bavit návštěvníky svojí vybranou hudbou?
Nikdy. Byla to náhoda. Nebyl to můj sen ani vysněné zaměstnání. Přišlo to nějak samo. Jako když začneš malovat a najednou zjistíš, že tě to baví. Pak také nesnáším vstávání. Nikdy jsem nechtěl vstávat a je těžké najít práci, kde můžeš spát až do oběda.
Tvoje začátky se píšou na lokální diskotéce ve středočeských Velvarech. Docela si to dokážu živě představit. Klub plný náctiletých tanečnic, rozjaření mladíci a ty, začínající Dj, nervózně čekáš na první šanci…
Jooo, tak na to moc rád vzpomínám. První hraní, začátky. Pouštěl jsem páté přes deváté. Jedno světlo, dva repráky a parta kámošů. Scházelo se nás tam hrozně moc. Do teď nevěřím, že bylo v klubu pořád narváno a všichni se vzájemně znali. Bylo to fajn, moc fajn.
Jmenovat se po řeckém obchoďáku je docela super
Kariéra Honzy Zálužského alias DJ Marinose Caswella se pak rozjela na plné obrátky a brzy si zářil ve vyhlášených tanečních klubech v Řecku.
Začal jsem hrát na řeckém ostrově Samos. Později jsem přesídlil na Kos, kde jsem odehrál několik beach parties a taky jsem vystupoval pravidelně v clubu Salon Tex. Řecko bylo odrazovým můstkem. Díky tomu jsem se vrátil do Čech a byl docelá zajímavý. Málokdo totiž hrál v tu dobu v zahraničí a dostat se pak k hraní tady už nebyl větší problém.
Zastavme se ještě na chvíli u uměleckého jména Marinos Caswell…
Už jsem to zmiňoval několikrát a nikdy mě ta historka neomrzela. Tome, to jsem takhle jel z jedné strany ostrova Samos na druhý a v rádiu zrovna běžela upoutávka na výprodej v obchodě: MARINO CASWE. A ono, když tenhle spot slyšíš 80x denně, tak ti nezbývá nic jiného, než si takhle začít říkat. Jmenovat se po řeckém slevovém obchoďáku je docela zážitek!
V čem vidíš největší rozdíl mezi nočním životem právě v Řecku a u nás? Umí si Řekové taneční party více užít?
Umí. To samé jsem zažil v Turecku a v Americe. Ten rozdíl je obrovský. Před každým mejdanem je klub dokonale vyzdobený, stoly prostřené ovocem, zeleninou, většina míst je v rezervacích a neexistuje, aby někdo seděl u stolu a neměl zaplacený bootle servis. Láhev na stole je samozřejmostí. Příjde mi to víc navoněné než u nás. Na druhou stranu je to zase jen můj úhel pohledu.
Turci nikdy v ničem nezklamali
Zahraničním misím však nebyl konec a dostal si příležitost hrát v tureckém Bodrumu. Můžeme právě tam mluvit o tvém dosavadních vrcholu kariéry?
Bodrumu jsem vděčný snad nejvíce ze všech měst, kde jsem hrál. Ten pocit hrát na největším plujícím klubu na světě mám v sobě pořád. Měl jsem také ohromné štěstí. Chytl jsem se jak na party lodi Catamaran, tak na místní bar street, nebo v Café del mar Bodrum. Tam jsem si zkusil svůj první deep house set. Turecku vděčím za to, že jsem tam nezažil zklamání, podraz, nebo jiný negativní zážitek.
Kdybych ti teď řekl. Chci být známý DJ, chci, aby se lidé naučili chodit na moji hudbu, chci si zahrát na nejznámějších evropských plážích. Co bys mi poradil?
Upřímně, já nevím. Nejsem známý DJ. Hodně lidí DJ M. Caswella nezná. Jsem v Česku čtyři měsíce v roce, což stačím víc party bohužel zrušit než odehrát.
Česká hudební scéna samozřejmě jako všechno jiné zažívá postupem let značné obměny. V čem vidíš největší nešvar dnešních párty?
Pamatuji si dobu, kdy jsem začínal. Matadory scény byli Carl Lope, Martin Frank. Borci co to měli v ruce, kvalitní rezidentura, zajímavá klubová tour. Myslím si, že teď se úplně vytratil pojem rezidentní DJ. Mrzí mě, že se stále více mladých DJ´s za pultem předvádí a vymýšlí různé grimasy jak zaujmout. To všechno na úkor hudebního projevu. Stává se tady z toho trošku cirkus.
Stále více se podřizujeme mainstreamu
Hudební akce samozřejmě tvoří různí návštěvníci. Zkus nám nějak odlehčeně vyprofilovat typického českého pařmena.
Dlouhé vlasy, otrhané džíny, kožené boty, cca 45 let a v ruce lighstick. Dělám si samozřejmě legraci! Na akcích mne podporuje dlouhodobě několik desítek stejných lidí a přátel. Jsou to mladí lidé, kteří ví, že set odehraju přesně tak, jak jsou zvyklí. Začal jsem do setů míchat tech house a prvky deep housu. Mé poslední hraní v Duplexu končilo v půl šesté ráno trackem Andain – Beautiful Things Dapa Deep Remix. Zvukař slezl ze své stage a šel pařit. Tohle mi dělá největší radost, když to lidem něco předá.
Kdyby si mohl porovnat úroveň české taneční produkce s tou zahraniční, evropskou. Jak bychom tady zhruba obstáli?
Jsme rozvojová země. Všechno se tomu podřizuje. Miluji svoji zem a věřím jí tolik, že zde mám svůj halový festival, který s kamarádem Robertem Vacou směřujeme právě tím směrem, jaký jsme se v zahraničí naučili. Bojím se, že se však budeme stále více podřizovat mainstreamu a za chvíli nepoznáme, jestli hraje rádio, nebo jde o osobitý projev DJ-E.
Zvláštní kapitola pak bude zřejmě Praha.
Rok externě v klubu Mecca pod Michalem Valjentem. Dle mého názoru nejlepší promotér v České republice. Člověk s přehledem, elegancí a jedinečnou předvídavostí. Duplex Praha, pro mě nejlepší klub v České republice.
New York byla další obrovská zkušenost
Dá se v Česku DJ-ingem naplno uživit? Sám nemám vůbec žádnou představu, kolik profesionálů v našich krajinách může působit.
Dá i nedá. Hodně borců hraní bohužel bere jako žold, aby měli na nájem a věci kolem. To mě nebaví. Já mám práci v oboru, který jsem vystudoval a ta mě baví. V ČR znám profíky tři a přeji jim jen to nejlepší.
Před několika lety si založil Deejays pro nadaci Kapka naděje. Jak se projekt vyvíjel postupem času a jsi s jeho realizací dnes spokojený?
Všechno bylo na smlouvu s Kapkou naděje a podle zákona bylo také všechno zapečetěno. Myslím tu kasičku. Brali jsme ji zhruba rok na všechny akce, kde jsme hráli a po celou dobu ji hlídala security. Do ní lidé vhazovali peníze. No a pak jsme tu kasičku vždy otevřeli na příslušném městském úřadě a částku poslali na účet Kapky naděje. To všechno samozřejmě pod dohledem svědků.
Mimo hraní působíš také jako delegát pro jednu známou českou CK. Moře, pláže, nádherné turistky, neodolatelné drinky, do toho jsi relativně známý DJ, zase spousta zábavy, alkoholu. Není tvůj život vlastně takový nekončící diskopříběh?
Ono to má své výhody i nevýhody. Bohužel nestihnu v Česku vystoupit na festivalech, kde bych se představil rád, ale na druhou stranu si zahraji na vyhlášených plážových party, na které bych se jinak nikdy nedostal. Letos jsem například vystupoval v New Yorku, nebo ve vyhlášeném klubu Fuego na Korfu.
Náš rozhovor budou číst hlavně vysokoškoláci. Nevíš o nějaké dobré pařbě, kde bychom zahnali myšlenky před dalším náročným semestrem?
Rád bych všechny pozval na 30. a 31. říjen do pražského klubu SaSaZu, kde vás budu bavit svými sety. Jo a taková perlička. Jedná se o největší halloweenskou party v Evropě, takže se bude na co těšit!
