Žiji si zadarmo
Jak sladký byl váš život, dokud k těm úžasným hračkám a barevným bonbonům stačilo jen natáhnout ruku z kočárku. Trvalo to asi tři vteřiny, než vás některý z rodičů okřikl, že jen tak si věci brát nemůžete. Musíte zaplatit. Tahle lekce byla krutá. Avšak možná ne tak krutá, jako první střet s vrstevníky, kteří do školy nosili dražší hračky. Pravděpodobně jsme nad tím nikdy nepřemýšleli, ale pro rostoucí děti je střet s peněžní ekonomikou, která nás neustále obklopuje, jedním z nejvíce stresujících obdobích v životě. Naneštěstí nezdravý vztah k penězům spousty lidí se přenášejí na jejich potomky. A tyto kostlivce ve skříni si potom neseme celý život. Nebylo by lepší, zahodit to za hlavu, a začít přemýšlet nad penězi jinak?
1. Vyhni se iracionálním potřebám
Malé děti chtějí všechno hned. Nad potřebou racionálně nepřemýšlí. Vidí, že jejich kamarádi to mají, a ony to musí mít už jenom z principu. Avšak je chyba propadnout podobným vlivům. Přesto se to nám, dospělým, často děje. Ty nemáš kolečkové brusle? Tenisovou raketu? Jak žiješ bez tabletu? Ale na to těm lidem odpovím: „A jak často na nich jezdíš či jsi na kurtu?“ Vyděláme, utratíme, hnáni okolím, ale pak jen sedíme doma s hromadou věcí a jsme ve stresu, že na to vše nemáme čas a ještě musíme vydělávat na další krámy. Není důležité mít všechny hračky, lepší je umět si dobře hrát.
2. Půjčovat si je lehké, vracet nepříjemné
Nemusíte hned vyrazit do banky a plánovat hypotéku. Té se řada z nás nevyhne. Ani větším půjčkám třeba na rekonstrukci bytu. Avšak už v mládi bychom měli pochopit, že půjčování není ta správná cesta, jak uspokojit naše potřeby. Pokaždé, než se rozhodneme si půjčit, třeba i stovku od kamaráda v baru, bychom měli obzvlášť zvážit, jestli ty peníze potřebujeme. Neboť se vám nezřídka stane, nejen vlivem horší kocoviny, že se budete cítit velmi špatně kvůli utracené částce, která ještě naroste tím, že musíte sáhnout po dalších zdrojích a vracet věřitelům. Peníze utracené za dluh, to jsou peníze na první pohled utracené za nic. Často za požitek, který nás už dávno netěší, naopak splácení nás pěkně zamrzí.
3. Choď do práce s radostí
„Buď rád, že ještě chodíš do školy a nemusíš pracovat.“ Takové věty říká většina dospělých. Práce je nám od mládí vštěpována jako něco, co nás okrádá o čas a div nám nepůsobí hotová muka. Kdo by se potom do práce těšil? Hodně z nás si v dětství přeje, aby byl tak bohatým, že by nemusel pracovat. Ale co bychom dělali? Práce je způsob, jak posouvat svou existenci a budovat identitu. Největší workoholici jsou ti nejbohatší lidé – leží na jachtě, pijí šampaňské a pracují 16 hodin. Protože svou práci milují.
4. Vše, co děláš, může vést k zisku
Náš život je nalinkovaný tak, jak to vyhovuje kapitalistické společnosti. Narodíme se, část života si hrajeme, část studujeme, pak do úmoru makáme, načež jdeme do zaslouženého důchodu a umřeme. Odchylky se moc nepodporují, protože bývalí invenční. Ale už dětská fantazie a jejich nespoutaná energie může vést k obrovským věcem. Naštěstí si toho dne všímá čím dál více rodičů, ale měli bychom to spatřovat i u nás. Cokoliv, do čeho se pustíme, a vložíme-li do toho srdce, může generovat zisk. Nedávno mě zaujal příběh populární americké cvičitelky Jillian Michaels. V jedné fázi života doslova propadla cvičení, ale hlavně nekonvenčním cvikům, které nikdo jiný ve fitku necvičil. Ale ona ano, až k ní jednou přišel další návštěvník a zeptal se jí, jestli by ho netrénovala. Ačkoliv nebyla profesionální a studovaná trenérka, tak souhlasila.
5. Peníze nejsou všechno
Kolik lidí vám tohle řeklo, ale kolik z nich se tak i chová? V mládí jsou nám vštěpovány dva protichůdné proudy – jsou věci, které si za peníze nekoupíme, ale zároveň se dá vše přepočítat na hodnotu v korunách. „Vyber si něco na narozeniny, ale do tisícikoruny.“ „Dej si některý zákusek, ale z těchto ne, ty jsou moc drahé.“ Kam se potom vytrácí radost? Když si nedokážeme z peněz, co máme, co pracně vyděláme, vytvořit opravdu šťastné momenty bez toho, aniž bychom se omezovali, jaký má smysl je hromadit? Když jsem byl menší, dostal jsem na školní výlet třeba stovku. A do koruny jsem ji utratil. Něco dobrého pro sebe a na památku pro rodiče. Z výletu jsem se vracel šťastný. Ale sami se teď zeptejte, jak často poté, co něco podniknete, jen zpětně dopočítáváte, kolik jste zase utratili…
