Zakořeněné lži o soukromém školství
Pro veřejné školy jsou ty soukromé konkurencí. Takže se vcelku nedivme, že se o soukromé školy leckdo otře. Lži se objeví nenápadně, některé se mohou i zafixovat do běžného podvědomí a páchat zlo dost nepříjemným způsobem. Náprava je více než problematická, články s omluvou také už moc nevyřeší. Soukromým školám lži a pomluvy výrazně ubližují, ačkoli občas nemají ani pořádně hlavu ani patu…
1. Titul lze koupit
Že si studium na soukromých školách mohou dovolit jen děti zazobaných rodičů, to je jeden z prvních nesmyslů, se kterými se občas lze setkat. Soukromé vysoké školy v zahraničí sice občas vyžadují skutečně vysoké školné, to však nelze automaticky převádět do domácích podmínek. Převážná většina soukromých vysokých škol má výši školného nastavenu úměrně možnostem uchazečů, studenti si tedy mohou dokonce na školné sami vydělat svými aktivitami.
Například na Vysoké škole obchodní v Praze platí bakaláři za celý semestr částku 22 500 korun. O možnosti vysokoškolský titul „na černo“ zakoupit se mluvilo v souvislosti s několika nechvalně známými kauzami, to ovšem neznamená, že by soukromé školství bylo podobným nešvarem postiženo celé. Většina soukromých škol si nic podobného nedovolí, jedná se tedy skutečně jen o nepodložené fámy a pomluvy.
Peněžní prostředky pochopitelně potřebuje každá škola, jsou však získávány legální cestou, navíc řada soukromých škol má dokonce statut neziskových organizací. Ovšem bez odpovídajících prostředků by vysoká škola pochopitelně nemohla udržet potřebnou úroveň a setrvat dál na vzdělávacím trhu. Veřejná škola žije s dotací.
2. Na soukromé se člověk nic nenaučí
Další nehoráznou lží je tvrzení, že pedagogové na soukromých školách nedosahují odpovídající úrovně, nebo neodvádějí adekvátní práci při výuce. Přitom právě kvalitní soukromé školy zaměstnávají jako své kmenové pedagogy uznávané experty, kteří zde mají lepší pracovní i finanční podmínky, než jaké jim mohou nabídnout školy veřejné. Studenti jsou pro ně klienti.
Velké množství pedagogů navíc působí současně na soukromých i veřejných školách, takže studenti mají možnost srovnání. Nejde rozhodně jen o předávání teoretických znalostí, v mnoha oborech je velmi důležité i přenos zkušeností praktických. Častým terčem kritiky a pomluv jsou i takzvané „rychlokvašky“, tedy studenti, kteří získají svůj akademický titul v kratším čase, údajně bez většího nasazení. Podobné spekulace nelze brát vážně.
3. Absolventi ze soukromé nezakopnou o job
Najít si vhodné a odpovídající uplatnění po absolutoriu soukromé školy není o nic složitější a náročnější než po ukončení školy veřejné. Základním kritériem vždy byly, jsou a budou schopnosti a praxe. Vždy záleží na konkrétní vysoké škole, pochopitelně u veřejných ani u soukromých škol nejsou výsledky vždy na shodné úrovni, školu od školy se úroveň studentů může odlišovat.
Možnosti pro uplatnění jsou však prakticky identické, záleží především na kritériích budoucího zaměstnavatele. V dnešní době už firmy moc nekoukají na to, jestli má uchazeč veřejnou vejšku, nebo soukromou. Chtějí lidi aktivní, samostatné, učenlivé a hlavně takové, kteří si na sebe umí ve firmě vydělat.
