Život v zahraničí: Moje cesta k normální práci

Jestli je v mém životě něco, čeho rozhodně nelituji, bylo by to nejspíš moje rozhodnutí odstěhovat se do zahraničí. Nebudu vám lhát, ze začátku to nebyla zrovna sranda ať už se to týkalo financí nebo takových těch duchovních věcí. Znáte to. Vlastně to bylo stejné, jako bych se stěhovala kamkoliv jinam – třeba do Brna či Ostravy s jediným rozdílem a to tím, že jsem se najednou octila někde, kde jsem nerozuměla jedinému slovu. Dobrodružství a výzva. Tak nějak bych to celé shrnula. Jaké to ale doopravdy je, začít hezky od začátku?

Pracovní agentury

Asi už jste zjistili, že bez práce nejsou koláče a pokud se jako já rozhodnete „odcestovat“ někam, kde chleba vyjde na cca padesát korun, hledání práce bude na vrchu vašeho „to do listu“. Berete tak všechno. Doslova. S úsměvem tak vzpomínám na začátky, kdy jsem se hlásila do pracovních agentur a každý den jim volala, jestli mají nějaký ten „job“. Moje konzistentnost se ale vyplatila a po pár měsících jsem se dostala do mé první práce – kontrola kvality automobilových součástek. Jak jsem již řekla, když potřebujete práci, berete všechno. Zpátky v Praze jsem mohla mít plno skvělých brigád a najednou jsem se ocitla ve skladu a na nohou jsem měla těžké pracovní boty…

Hlavně zapadnout

Řekla bych, že tohle je velmi důležitý bod a také faktor, který vás může „tzv.“ ochránit. Tuhle taktiku jsem hodně využívala hlavně ve druhé práci, kdy jsem pracovala jako „picker“ pro jeden e-shop (pokud nevíte co to znamená, je to ten člověk, který vám ve skladu sbírá objednávky). Denní, noční, dvanáctky. Jen Já, dalších třicet lidí s vozíkem a skenerem. Snažila jsem se být přátelská k ostatním pracovníkům a také se naučila „neodmlouvat“ když se šéfce něco nelíbilo. Ten poslední bod byl hodně náročný, ale jak už jsem řekla – bez práce nejsou koláče.

Buďte pozitivní a milí

Ať už se chystáte do zahraničí, znáte někoho, koho to letos čeká nebo jste jen zvídaví, jak to jinde chodí, chtěla bych vám říct jednu věc – tvrdá práce se vyplatí.  Začátky nejsou nikdy jednoduché a občas prostě budete muset snížit vaše požadavky. Nikoho nebude zajímat, jakou práci jste dělali předtím. Během své kariéry skladnice jsem měla možnost slyšet spoustu příběhů. Jednou jsem byla na balící lince třeba s event manažerkou z Litvy, polepovala zboží s učitelkou matematiky z Rumunska nebo s „nehtařkami“ z Vietnamu, které mne svojí rychlostí práce doslova šokovaly. Nikdo tu není víc ani míň, a tak je třeba se všemi být „za dobře“. Kdo ví, kdy se Vám to bude hodit.

Věřte si!

Práce ve skladu ale byla náročná. Ať už se to týká vstávání v pět, zaprášeného prostředí nebo všudypřítomného stresu. Když jsem pak na školní nástěnce viděla inzerát firmy Trendhim, kde stálo že hledají někoho, kdo by se jim staral o české zákazníky bylo rozhodnuto.  Po dvou letech jsem tak dostala nabídku, kterou jsem jen těžko mohla odmítnout. Konečně jsem dostala šanci někde využít mé akademické znalosti a také poznat, jaké je vlastně dánské pracovní prostředí a jak to celkově chodí.

Jaká je tedy moje rada na závěr? Věřte si. A taky si jděte za svým cílem a nebojte se přijímat podřadné nabídky. Je to totiž jenom začátek a také způsob, jak přežit. Nemyslíte? A nebojte, umím si představit, jak moc teď nemáte rádi vaší práci ale znovu – je to je prozatímní způsob. Něco, co vás posune dál. Práce, kde si uvědomíte, jak moc je důležité se rozvíjet, učit se nové věci, a hlavně být vděční za to co máte. Možná si teď říkáte, že se mi to lehce píše ale ne, vím, jaké to je. Zpětně si přeji, abych tehdy měla možnost vidět podobný článek, jako je tento. Upřímný, pravdivý a plný motivace. Svůj život ve Skandinávii se také snažím sdílet prostřednictvím svého blogu, kam popřípadě můžete směřovat i vaše dotazy. Ráda vám tak odpovím na cokoliv ohledně hledání práce v Dánsku nebo samotného života v zahraničí :-).

Komentáře k příspěvku