Šetřím nervy aneb proč nečtu zprávy o imigrantech

Šetřím nervy aneb proč nečtu zprávy o imigrantech

Jo, cizinci, to je blbý

Nedávno se mě ptal kamarád, jestli mě taky znervózňuje, že kolem řádí uprchlíci a vlast je v ohrožení. Obdobně se mě mohl zeptat, jestli si ve vlaku duchaplně sedám doprostřed soupravy, co kdyby nám na přejezdu nedalo přednost hejno labutí, popřípadě jestli doma roním slzy nad rozpadem revolučního volejbalového dua Kiki a Maki. Řekl bych mu, že mě to nechává zcela chladným. Kolik z vás vidělo nějakého uprchlíka? Já zatím žádného, ale když se projdu po Praze, Berlíně či Londýně, pomalu napočítám více cizinců než místních.

Nehledě na to, že pokud si u nás skočím do krámu na něco k pití, s jistotou mě obslouží Vietnamec a kupodivu mi nabídne láhev levněji než v Tescu. Mediální chiméra způsobuje, že i kolektiv mých – nebál bych se říct – vzdělaných přátel, se chová jako tupé stádo bez špetky racionálního uvažování a jen si tím otravují život. A já tomu říkám stop. Ačkoliv by nejeden diskutér teď mohl namítnout, že na svůj postoj jsem poměrně obeznámen s tím, co se ve světě děje. Holt profesní deformace a přidaná hodnota pro čtenáře při troše autorské katarze. Ostatně není vhodné kázat vodu a neusrkávat víno.

Zpravodajství jako prospěšná zábava

Na úvod se nabízí otázka, proč to tak hrotit? Neboť hlavně informační webové portály, které spadají pod velké nakladatelské domy, čím dál více zprostředkovávají instantní zábavu na úkor informování čtenáře. Dřív, ale velká část (starších) lidí to dělá dodnes, byl přístup k informacím vyhrazen na podvečerní přísun v televizi, potažmo pravidelné, ale krátké zprávy v rádiovém vysílání, jimž dávám osobně přednost. Ale dnes všichni sedíme celé dny u internetu, je jedno, jestli předstíráme před šéfem práci, „píšeme“ seminárku nebo se prokopáváme zábavnými stripy. A vím, že se řada z vás přizná, že při této činnosti zabrousí i na iDnes či Novinky a doslova hltá titulky a diskuze toho, co se děje ve světě. Samotné texty většinou nečteme, ztráta času, diskutéři vědí o všem stejně nejlépe. A vůbec, číst zprávy je přece občanská povinnost, to není prokrastinace! Ale proč k železničnímu neštěstí vyjde za dvě hodiny pět článků? Klik, klik, klik.

Pocity sounáležitosti

Lidem ve zpravodajském sektoru na internetu nejde dávno o kvalitu. Nikdo se nepřetrhne o to, aby sedl do auta a jel na místo nehody pořídit detailní záběry, zeptal se svědků a sbíral detaily. Na druhou stranu, čtenářům těchto zpráv taky primárně nejde o to, co se dozví. Mnohem důležitější je emocionální odezva. Výzkum na to nemám, ale jsem přesvědčen, že diskuze pod články čte mnohonásobně více lidí, než je v konečném důsledku píše. A kdo má dopoledne všedního dne čas psát příspěvky a komentovat? Nepracující, důchodci, znudění úředníci, kteří jsou jinak šíleně zavalení prací ve chvíli, kdy potřebujete razítko. A tihle lidé vyjadřují názory společnosti, ty názory, se kterými se ztotožňujeme a přebíráme za své. A nabízí se otázka, proč si nad věcmi dělat názor, když nám stačí přežvýkat si pět příspěvků v diskuzi, které dostaly sto srdíček?

Všechno špatně

Jsem přesvědčen, že lidé, kteří opravdu něčemu rozumí, jsou příliš zaneprázdnění tím, aby své názory sypali do diskuzí. Namátkou jsem teď otevřel článek, ve kterém autoři nechali v autě „upéct pizzu“ a diskuzi, ve které je dvacet „stejných“ příspěvků na téma, jak jsou v redakci všichni padlí na hlavu. Vlastně se všichni diskutéři předhání v tom, kdo jim to vtipněji nandá a nasbírá více lajků. A to že jsou všichni na jedné lodi a vytváří nesmyslné podhoubí pro další zbytečné reakce, to jim jaksi nedochází. Nevýhodou naší země je ta, že jsem malý stát a cokoliv se stane, okamžitě v nás vyvolává pocit, že se to děje v nejbližším okolí. A to nemusíme aplikovat ani klasický výzkum George Gerbnera, který prokázal, že média prezentují svět mnohem nebezpečnější, než ve skutečnosti je. Vědí to novináři? Bezpečně ano. A semknuté diskuze plné paranoii a deprese prezentované jako vůle národa jim jdou jenom na ruku

Mám to tedy zapotřebí?

Jak jsme již naznačili, konzumace internetového zpravodajství je pro hodně z nás prokrastinační činností, které se špatně zbavuje z toho důvodu, že v nás nevyvolává primárně pocit plýtvání časem. Je nutné být v obraze. Ale ještě důležitější je zachovat si chladnou hlavu a co víc, pokud chcete pracovat na svém osobním úspěchu a integritě, nenechat si ji zahltit přežvýkanými názory ostatních, kteří povětšinou jen houpou znuděně nohami s ponožkami v sandálech…

Tím se nechci nikoho dotknout, ale čím větší událost, tím spíš hraje svou roli emoční stránka a úspěšný člověk kontroluje své požitky vlastní vůli, nikoliv čerpáním impulzů z okolí. Jsem si jist, že co potřebuji vědět, to se ke mně dostane svými cestami, zbytek je nad rámec mého plánu a vize. Už jen proto používám aplikaci Switcheroo, která mi prokrastinační stránky přelinkuje automaticky jinam. Zkuste to taky. Uvidíte, jak rychle se vaše mysl vyčistí od deprese.

Komentáře k příspěvku