Sára Šnoblová – au-pair v Holandsku: „Musíte mít určitý cíl a držet se ho“

Sára Šnoblová - au-pair v Holandsku: „Musíte mít určitý cíl a držet se ho“

Kdo je Sára?

Dvacetiletá Sára Šnoblová, absolventka Obchodní akademie v Bruntále, se rozhodla splnit si svůj sen – cestovat. Svou cestu započala jako au-pair v Holandsku.

Musela jsem si ujasnit cíle

Co Vás přivedlo k myšlence pracovat jako au-pair a navíc v Holandsku?

K myšlence pracovat jako au-pair v Holandsku mě přivedla touha cestovat. Už od malička to byl můj velký sen! Po střední škole jsem měla možnost jít na vysokou školu, nebo jet do světa, poznávat nové lidi, nové kultury a učit se novým jazykům u mě stoprocentně zvítězilo (úsměv). Začala jsem se teda ohlížet po práci v zahraničí. Hodně mých přátel je v zahraničí už dlouhou dobu, takže jsem měla dostatečné množství informací o tom, jak to tam vůbec chodí, a co dané práce obnáší. Většina z nich však pracuje v různých firmách s Poláky, Čechy a Slováky. Samozřejmě, že je to výhodou, protože si máte možnost relativně „snadno“ najít přátelé, ale já jsem se rozhodla jinak. Řekla jsem si, že pracovat na směny od rána do pozdního odpoledne nechci. I když finanční odměna by rozhodně stála za to. Já jsem si však musela ujasnit mé cíle. Chtěla jsem se učit jazyk – zdokonalit mou angličtinu a popřípadě se začít učit i jiný jazyk. Samozřejmě nezavrhuji, že v těchto firmách si nemůžete zdokonalit své jazykové schopnosti, ale pro mě by to jednoduše asi nebylo dostačující. Proto jsem se začala zajímat o práci au-pair. Nejdříve jsem hledala rodiny na vlastní pěst přes různé internetové stránky. Po čase jsem však zjistila, že nemůžu najít rodinu, která mi vyhovuje. Obrátila jsem se teda na náhodnou agenturu, která sídli v Holandsku a hledá pro holandské rodiny české a slovenské au-pair.

Měla jsem velké štěstí. Po zaregistrování a vyplnění všech dotazníků jsem hned obdržela email, jestli mi vyhovuje pohovor hned na druhý den. Pohovor probíhal přes Skype s pracovnicí dané agentury v češtině a v angličtině. Paní byla velice příjemná. U pohovoru jsem teda obstála údajně na výbornou. Za pomoci mých vyplněných dotazníků a požadavků, mi začala hledat vhodnou rodinu. Opět se mi poštěstilo a za dva dny jsem už mluvila s první rodinkou. Náš Skype hovor trval asi 10 minut, byla jsem nervózní. V té době byla má angličtina na opravdu základní úrovni. Rodince jsem velice spatně rozuměla. Rodiče mluvili strašně rychle a s přízvukem i poté co jsem je požádala, ať mluví pomaleji. Navíc byli dopředu informováni, že má angličtina je slabší. Po tomto rozhovoru jsem opět mluvila s paní z agentury, které jsem vše povykládala.

Byla jsem z toho znechucena, začala jsem si myslet, že na to nemám. Bála jsem se dalších pohovoru. Paní mi však řekla, že další už bude lepší a že to dobře dopadne. Další den jsem mluvila s další rodinkou. Tenhle pohovor byl však už úplně jiný! Rodinka mluvila srozumitelně a relativně pomalu! Vše jsme si rozuměli a byli jeden z druhého absolutně nadšení (úsměv). Strávili jsme na Skypu asi hodinu a půl a pořád jsme si měli co říct. Byla jsem opravdu šťastná a za dva měsíce jsem už letěla do Holandska. Jsem tu už 11 měsíců a jsem naprosto spokojená. Starám se o dva kluky 5 a 10 let. Rodiče jsou příjemní a milí. Máme spolu velmi kamarádský vztah. Jelikož jsem jejich nejmladší au-pair, která přiletěla do Holandska jako 19letá, cítí se za mě tak nějak zodpovědně, takže plní i tak trochu úlohu mých „rodičů“ (smích). Navíc nechybím na společných výletech ani na rodinných akcích. Jsem moc ráda, že jsem se rozhodla zrovna pro Holandsko, protože je to velmi krásná země, kterou jsem už stihla skoro celou procestovat.

A co Vaše angličtina?

Má angličtina je teď na úplně jiné úrovni, jelikož jsem ni všude obklopena a používám ji dennodenně. Navíc jsem zde chodila také do školy, kde jsem si vysloužila certifikát (úsměv). Mimochodem začínám studovat také holandštinu. Nemohla jsem si vybrat lépe a jsem opravdu moc ráda, že se mi takhle poštěstilo. Koneckonců co může být lepší kombinace než skvělá rodina, práce která vás baví v zemi, kterou toužíte poznat? (úsměv)

Co bylo všechno potřeba zařídit, než jste mohla odjet?

Pro to, abych mohla oficiálně, bezproblémově a pohodlně odjet do Holandska, bylo třeba vyřídit hodně. Musela jsem nejdříve na městský úřad, odtud mě poslali na krajský úřad. Z krajského úřadu, kde mi udělali pouze kopii mého rodného listu, mě poslali na magistrát města Brna, kde jsem si musela nechat tuto kopii rodného listu ověřit a poté jsem dostala razítko, se kterým jsem musela na magistrát do Prahy pro apostilu. Apostila byla vlastně nejpodstatnější část k tomu, abych mohla odletět. Je to vlastně zvláštní povoleni k vycestování do dané země. Dále bylo potřeba nechat oficiálně přeložit a svázat rodný list a apostilu do angličtiny. To ale nebyl velký problém.

Našla jsem výbornou agenturu v Olomouci, která mi vyřídila vše za skvělou cenu za krátký čas. Důležitou věcí bylo samozřejmě také cestovní pojištění a kopie všech dokladů od maturitního vysvědčení až po můj občanský průkaz. Odjížděla jsem teda se spoustou papírů. Můžu říci, že tato část mého odcestování byla velmi nepříjemná a stresující, jelikož jsem se na úřadech potýkala s mnoha neochotnými lidmi a stalo mě to dost peněz a času, ale nakonec vše dobře dopadlo. (úsměv)

Au-pair v Holandsku

Není to žádný zázrak

Vyplatí se práce au-pair finančně?

Práce au-pair podle mě rozhodně nepatří k jedním z finančně nejvýhodnějších. Já osobně to beru spíš jako studium nebo něco podobného. Samozřejmě dostávám normální výplatu, se kterou se dá krásně užit všech volných dní a jestli se trochu snažíte, můžete ještě i něco ušetřit do budoucna. Velkou výhodou teto práce nebo spíše v pravidlech mé agentury je, že rodinka mi má povinnost zaplatit letenku tam i domu. Také platí zdravotní pojištění v Holandsku, jeden jazykový kurz, no a samozřejmě jídlo a bydlení.

Takže máte vlastně celou výplatu pouze pro sebe. Není to však žádný zázrak, v penězích se rozhodně „netopím“, jak si třeba většina mých kamarádů myslí, když jim oznámím, že pracuju jako au-pair v Holandsku. Při porovnaní cen v Čechách a Holandsku, od jídla přes oblečení až po cestování, je to celkem velký rozdíl! Ale samozřejmě jsou to pořád hezké a užitečné peníze! A koneckonců, jde přece hlavně o zkušenost.

Jak vlastně vypadá Váš pracovní den?

V sedm ráno se vždy všichni sejdeme v kuchyni, společně nachystáme snídani a poté připravím dětem svačiny do školy. Snídáme společně. Po snídani jdou rodiče do práce a já odvezu děti do školy. V čase, kdy jsou děti ve škole, většinou trochu uklidím barák, nebo mám volno. Zaleží na domluvě s rodiči. Ve 12 už jedu vyzvednout kluky ze školy, protože docházejí na oběd domů. Po obědě je opět odvezu do školy a poté doma čekám do 15.00, to jim končí škola a jedeme domů. No a většinou je hlídám zhruba do 18.00. Zaleží na tom, který je den. 2 x do týdne má mladší z nich fotbal, to s nim buď jedu já, nebo oni. No a starší hraje basketbal. Takže 3 x do týdne odpoledne potřebuje odvést. Někdy jsou dny dlouhé a někdy krátké, to dělám třeba jenom do 13.00. Celkový počet oddělaných hodin je vždy 30 a dva dny v týdnu mám volno. Jo, a abych nezapomněla jednou, nebo dvakrát do týdne vařím. Velmi jim chutná česká kuchyně.

S jakými překážkami jste se při svém pobytu potýkala? Pocítila jste někdy krizi?

Já osobně jsem se moc s překážkami nepotýkala. Myslím si, že jsem měla ve všem opravdu štěstí. Rodinka mi se vším ochotně pomáhá. Co se týče vyřizování papírů, banky apod. věci si vždy vzali na starost oni. O jiných překážkách se v mém případě asi mluvit nedá. Co se týče krize, tak samozřejmě jsem byla v období, kdy jsem měla pocit samoty, a to hlavně ze začátku. Je to o zvyku. Na jednu stranu jsem viděla, jak se mi plní sen, no na druhou stranu jsem byla bez mých přátel a rodiny. Když jsem byla doma, každý den jsem se těšila na to, až odletím, celkem jsem však zapomněla myslet i na to, jak těžké bude opustit všechny mé blízké.

To člověk samozřejmě pozná teprve až je někde sám. Nebylo lehké najít si kamarády, ale nakonec se povedlo. Dokonce jsem si tady našla nejlepší kamarádku, která zde byla přes stejnou agenturu jako já a bydleli jsme necelých 5 km od sebe. Musela však jet po čtyřech měsících domu. To byla další věc, znovu si zvykat na to, že jsem „sama“ a znovu hledat „kamarády“. Kamarády v uvozovkách proto, že většina lidi nimi ani opravdu není. Víte, pokud jste v zahraničí, a máte takzvanou krizi, jste ochotni se potkat teoreticky s kýmkoli, kdo bude mluvit vašim jazykem. S lidma jsem se seznamovala většinou přes skupiny na facebooku. S většinou z těch zhruba 20 lidi, jsem viděla poprvé a naposled. Poznala jsem, ale znova jednu super holku a s tou jsem kamarádka doteď. Samozřejmě ve škole jsem mela také hodně kamarádů, anglicky mluvicích, to bylo taky super.

Na co je třeba dát si pozor? Co byste poradila budoucím zájemcům o au-pair?

Při výběru této práce je třeba velké opatrnosti a neříkat si, že kvůli té skvěle představě, jak se vydáváte za cestováním, vezmete cokoli. Musíte mít určitý cíl a držet se ho.

V první řadě je velice důležité vybrat si dobrou agenturu. Co se týče práce jako au-pair, znám dva typy agentur – taková které platíte vy, aby vám našla vhodnou rodinu, anebo takovou, která platí rodina. Rozhodně doporučuji tu druhou možnost, protože jestli se náhodou spálíte a rodina vám nebude vyhovovat, bude vás to sice stát váš drahocenný čas, ale za to minimum peněz, jelikož vše musí platit rodina (letenku zpět domů atd.)

To ale samozřejmě nemusí platit u každé agentury, takže druhou velkou opatrnosti by mělo být prostudování vašeho kontraktu do poslední tečky. Kontrakt by měl obsahovat všechny údaje o vás a o dané rodině ale co je nejdůležitější, délku vašeho pobytu u dané rodiny a v neposlední řadě údaje o veškerém hrazení letenek, pojištění a podobně. Důležité je se také ujistit, jestli je agentura ochotna vám pomoci v případě, kdyby jste měli nějaké problémy v dané zemi nebo s rodinou.

Samozřejmě nejdůležitější je si vybrat tu správnou rodinu. Rozhodně doporučuji mít předem před Skype pohovorem připravené otázky pro rodinu typu jestli je možné používat jejich auto ve volných dnech – věřte, že pokud budete na vesnici je to velikánská výhoda , jestli budete muset pracovat i o víkendech, jestli vás s sebou budou brát na dovolené, jestli vám pomůžou s veškerými papírovačkami, jestli vám jsou ochotni obstarat kolo, v případě že nemůžete používat jejich auto a v neposlední řadě otázka, která zní hloupě ale i přesto je velmi důležitá, jestli váš volný den bude opravdu VOLNÝ! Tím myslím, jestli po vás nebudou potřebovat pohlídat děti například v den, kdy máte volno a jste doma, odpočíváte a rodiče potřebují zajet třeba na nákup. Jasně, ze začátku jste strašně milá a ráda pomůžete, jedna se přece jen o hodinku, ale časem se to u mé kamarádky stalo zvykem a nakonec raději vždy ve volné dny vypadla, i když třeba chtěla jen odpočívat doma. Takže doporučuji se ptát na každou stupidní otázku, která vás napadne.

Au-pair v Holandsku

Au-pair má mnohem více výhod, než jsem si myslela

Jak tuto zkušenost hodnotíte?

Zkušenost pracovat jako au-pair hodnotím velmi pozitivně. Je to skutečně skvělý start, pokud máte v plánu cestovat. Tato práce má mnohem více výhod, než jsem si myslela. Samozřejmě zlepšení jazyků, poznávání nové kultury a nových míst, setkávání se s novými přáteli, ale nejde pouze o tohle. Myslím tím, všeobecně vás to posílí jako osobnost. Jste přece „sama“ v cizí zemi, musíte si najít nové kamarády a máte tu krizi, o které jsme mluvili v předchozí otázce.

Právě tady si čím dále tím více uvědomuji, že pokud něco chci, musím taky něco obětovat. V mém případě jsou to právě mí přátelé a rodina, se kterými jsem se už skoro rok neviděla. Nechci, aby to však znělo, že si stěžuji. To ne! Naopak, mám se tady opravdu krásně. Mám spoustu skvělých zážitků jak s rodinkou, tak s přáteli. Každý den nás doprovází úsměv na tváři a je nám spolu skvěle. Takže holky a třeba i kluci, pracovat jako au-pair je super! Je to vlastně teoreticky „bezstarostný“ život.

V čem jsou nejzásadnější rozdíly v naší a nizozemské kultuře?

Rozdíly mezi českou a holandskou kulturou je spousta. Mohla bych vám vyprávět o Holandech celé dny. Ale abych to shrnula, nejvýraznější rozdíly jsou především ve výchově děti. Určitě když jste byli malí a zlobili, rodiče se s vámi moc nepárali, dostali jste na zadek, trochu si pobrečeli a byl klid. No, tak tady to takhle opravdu nefunguje. Rodiče tady na děti nesmí, co by jenom sáhnout. Je to zde přísně zakázané. Jasně, mohli bychom se tady bavit do jaké míry se zrovna tohle da nazvat ubližovaní, když plácnete dítěti přes zadek, ale zkuste se o tomhle tématu bavit s Holanďanem a rozhodně vám zaručuji, že absolutně bude hájit názor, že se dá vše vyřešit jinak než sáhnutím na dítě! Vlastně, nemáte šanci v téhle diskuzi vyhrát (smích).

Já samozřejmě také nehájím to, že dítěti se má ubližovat, to vůbec. Ale občas si myslím, že dát dítěti pětadvacet na zadek mě bude stát míň úsilí, než se s ním bavit o tom, co právě provedl 20 minut, přičemž to zítra udělá znova. No, ale Holanďané to teda řeší tím způsobem, že své zlobivé dítě si pošle sednout na schody na tolik minut, kolik je mu let, poté co si to dítě „odsedí“ ho zavolají zpátky a vedou s ním většinou dlouhý rozhovor o tom, co právě udělal. Samozřejmě nevím, jak to chodí v jiných rodinách.

Co se týče dále holandské kultury, Holanďané jsou velcí milovníci sýru a kafe. Mikuláše zde slaví víc než Vánoce a na Velikonoce schovávají na zahradě malované vajíčka, které děti později hledají.
Celkově mi Holanďané přijdou jako velmi ochotní, milí a vzdělaní lidé. Vzdělaní hlavně proto, že většina z nich ovládá angličtinu na komunikativní úrovni, a to dokonce i starší lidé. Co se týče školství, vše je pečlivě rozděleno do více úrovní, mnohem více než u nás. Takže úroveň vysoké školy tady je údajně úplně jiná než v Čechách.

Co Vaše další plány? Neplánujete pracovat nadále v zahraničí?

S cestováním jsem určitě neskončila. V listopadu se sice vracím domů za rodinou, ale ne na dlouhou dobu. Po novém roce mám v plánu opět někam vyjet. Nemám sice prozatím žádnou velkou představu, ale láká mě například Itálie, Španělsko nebo Švédsko. A práci jako au-pair se rozhodně nebráním, pokud se ale nabídne něco jiného a finančně výhodnějšího určitě jdu do toho. Vlastně můj plán je procestovat celou Evropu. Taky bych se chtěla podívat do Asie. No a samozřejmě velký sen je Barcelona a jednou třeba i Amerika (Kanada).

Komentáře k příspěvku