Povoláním syn aneb když ve dvaceti máte hromadu peněz

Povoláním syn aneb když ve dvaceti máte hromadu peněz

Lze to posoudit?

Srdceryvné příběhy o nadaných dětech, které měly šanci studovat jen za cenu toho, že rodiče i sourozenci se uskrovnili až na hranici samé chudoby, o nevděčných dětech bohatých rodičů, které nikdy nepoznaly skutečný vztah a lásku, to všechno jsou extrémy, které se hodí spíš jako námět pro novodobou červenou knihovnu. Ovšem rapidní rozdíly v podmínkách, ze kterých studenti rekrutují, ty jsou opravdu znát a výrazně nás ovlivňují, mysleme si o tom cokoli. Děti z finančně mimořádně dobře zajištěných rodin jsou prostě psychicky někde jinde – ať jim budeme závidět nebo hledat, co jim v životě chybí a čeho se jim nedostává, stejně nebude pohled asi úplně spravedlivý a férový.

Rozdíly jsou markantní

Mezi těmi, kteří vyrostli v nepříliš movité rodině (nebo třeba i v rodině s průměrným výdělkem a více sourozenci) se určitě najdou mnozí, kteří často vrstevníkům ze zámožných rodin svým způsobem záviděli. Tento pocit jim ovšem nelze příliš vyčítat, protože takový rozdíl jim připadal prostě nespravedlivý a nezasloužený, nijak situaci ale nemohli sami ovlivnit.

Povoláním syn

Děti z bohatých rodin si naopak často ještě dokáží všechno vychutnávat a dát to těm ostatním s gustem pěkně „sežrat“, když už se najde příležitost. To je v lidské povaze a těžko se něco takového změní. Mnozí dostanou mnohem víc než potřebují ještě dřív, než si o to řeknou. Přání je splněno před jeho vyřčením, bez proseb, těšení a snahy nějak si odměnu zasloužit. To se však může stát i dvojsečnou zbraní, nároky na automaticky plněné požadavky totiž dál stoupají a vše je takovými rozmazlenci považováno za úplnou samozřejmost. Kam až to může vést?

Richie Rich

Co se dá koupit a co ne?

Samozřejmé přijímání výhod a život v luxusu se projeví i na psychickém dozrávání. Pokud není potřeba si všechno vybojovat a získat i za cenu nejrůznějších obětí či omezení sebe sama, stává se něčím automaticky přijímaným. Zároveň však dochází k budování výrazného vlivu a moci rodičů nad vlastními dětmi. Ty jsou za lákavou cenu života v luxusu, blahobytu a pohodlí ochotny trpět závislost na rodičích, nechat si od nich ještě v pokročilém věku vlastně řídit a manipulovat celý život. Je to přece pohodlné a rodiče pro ně samozřejmě chtějí jen to prvotřídní. Ostatně celou dobu vše nejlepší přece dostávají, proč tedy chod věcí nějakým způsobem narušovat? Mívají někdy život včetně osobních záležitostí, vztahů i kariéry naplánován starostlivými rodiči do nejmenších detailů.

Povoláním syn

Mají všechno už připraveno

Ačkoli se to nezdá, jakmile má člověk prakticky všechno, nač si jen vzpomene a ještě k tomu hromadu věcí navíc, může i tak vzniknout snadno problémová situace. Najednou si totiž uvědomí, že pokud si chce něco pořídit, dopřát nebo vybrat, už to za něj bylo učiněno. Přijít pokaždé k hotovému najednou není zdaleka tak zábavné a zajímavé, jak by se zdálo těm, kteří si všechno musejí nějak vybojovat, našetřit a pracně získat. Je to určitý paradox, ovšem takové už paradoxy prostě jsou. A najednou se vše otočí i proto těm, kteří v dobré vůli všechno zařizovali a sponzorovali.

  • Ano, mohou chodit do špičkové školy nebo navštěvovat i další aktivity, ovšem jen ty nejlepší, vybrané a předem prověřené pečlivými rodiči.
  • Výběr budoucího povolání a místa zaměstnání už je prakticky bez možnosti vlastního ovlivnění ukončen rodiči ještě během průběhu studia, „chceme pro tebe to nejlepší a basta!“
  • Bydlet ve svém? Ale jistě, už jsme ti koupili byt, nechali postavit dům nebo tak něco, nábytek už máš vybraný, koberce i záclony taky, pověřili jsme špičkového bytového architekta, aby to bylo perfektní… je to fajn, ale pro leckoho trochu neosobní a sterilní.
  • Vybavení nebo oblečení přichází od značkových výrobců jak na běžícím pásu, výběr je proveden znalecky, ale bez vlastního přispění.
  • Dovolené probíhají sice v destinacích, o kterých spolužáci možná jen slyšeli, ale výlet s kamarády, to by bylo pod úroveň, proto na takové nesmysly rychle zapomeň!
  • Stačí se zmínit, že by něco chtěli a už to mají, občas se jen uřekli a vlastně to ani nechtěli.

Na politování to není, ale něco skřípe

Litovat spolužáky s bohatými rodiči je pochopitelně nesmyslné, co by za to jiní dali, jenže opravdu peníze nenahradí všechno, ačkoli to tak může vypadat. Správná rodičovská výchova i vztahy by ale měly vycházet z něčeho jiného, než jen z přísunu peněz a ochranné ruky nad studentem.

Povoláním syn

Při takto restriktně prováděné výchově může dojít i k projevům citové deprivace, skutečný vztah je totiž nahrazen finanční a autoritativní vazbou. Pokud tedy máme ve svém okolí takového spolužáka „v balíku“, opravdu bychom mu zase neměli závidět úplně všechno, jsou i věci, které ve svém postavení ani nepozná a možná mu chybí víc, než dokáže přiznat a dát najevo.

Komentáře k příspěvku