„Podnikání je jedna nekončící pařba,“ prozrazuje mladý podnikatel Jiří Rostecký

Jiří Rostecký

Kdo je Jiří Rostecký?

Jirka je 22letý podnikatel. Jeho firma iParťák s.r.o. se specializuje na široké spektrum služeb spojených s tvorbou webových stránek a obsahu.

Nízký věk považuji za obrovskou výhodu

1) Ahoj Jirko, tvůj příběh je hodně zajímavý. S podnikáním jsi začal již během studia a na střední jsi ze školní lavice komunikoval s klienty. Místo vysoké jsi se následně rozhodl do podnikání pustit naplno. Jak tohle tvoje rozhodnutí přijalo okolí, především tedy rodiče?

Mám to štěstí, že rodiče mě v podnikání podporovali a podporují. Samozřejmě i pro ně bylo těžké přijmout fakt, že nechci nastoupit na vysokou školu, ale nakonec se rozhodli mi nebránit ve vlastním rozhodnutí. Za to jim jsem velice vděčný.

A to zvláště i proto, že často vídám mnoho mladých lidí, kteří by rádi podnikali, ale rodiče jim v tom brání. Vždycky mě to trochu zamrzí a v duchu jim přeji, aby svůj boj nevzdávali.

2) Jsi skvělým příkladem mladého podnikatele, ostatně provozuješ i stejnojmenný magazín MladýPodnikatel.cz. Je podle tebe výhodou začít s podnikáním brzy? Nenese to spíš rizika?

Nevím, jestli jsem přímo skvělým příkladem :-). Znám spoustu lepších příkladů, ale určitě považuji nízký věk za obrovskou výhodu. Vím, že to bude znít jako klišé, ale já dnes nepodnikám pro peníze. Ve dvaadvaceti si užívám možnosti dělat to, co mě baví, a hlavně příležitosti se v tom posouvat dál. Nehodnotím úspěšnost uplynulého roku podle zisku mé firmy, ale podle toho, co jsem se naučil a co vše za tu dobu vybudoval.

Podle mě by mladí lidé neměli tlačit na peníze, pokud nemusí. Máme spoustu času. Dnes nemusím živit rodinu, splácet hypotéku apod. Firma má sice měsíční náklady podstatně vyšší než průměrná rodina, ale i přesto si mohu dovolit více chyb a zaváhání. A jak víme, chyby nás vždycky poučí.

3) O důležitosti vysoké školy ve spojení s pracovním uplatněním se diskutuje v poslední době velmi často, a to především v oborech jako je IT a elektronická komerce. Vzhledem k tvému rozhodnutí je asi zbytečné ptát se na to, jestli považuješ vysokou školu za důležitou, nebo se pletu? VŠE máš kousek od kanceláře, tak tě třeba davy nadšených studentů lákají opět ke studiu :-).

Podle mě je to trochu hloupá diskuze, pokud se spojuje s podnikáním. Nelze ji generalizovat. Musíme se ptát u každého jedince, zda je pro něj lepší pár let počkat a vydat se na vysokou školu, nebo zda se do toho vrhnout po hlavě a od rána do večera řešit byznys.

Vůbec nejsem odpůrcem vysokých škol. Jen mě mrzí, když se považují za nástroj k získání titulu, který vám v podnikání skutečně k ničemu nebude (v jiných profesích ale ano).

Pro mě osobně by vysoká představovala obrovské utrpení, protože bych nedokázal sedět v lavici a učit se něco, co nemohu druhý den vyzkoušet ve vlastním podnikání. Štvala by mě každá investovaná hodina navíc a pravděpodobně bych nedokázal studiu věnovat dostatek pozornosti. Tudíž by u mě nemělo smysl.

Pokud bych měl jít na vysokou školu, tak ne za titulem, ale za vědomostmi a kontakty.

Podle mě se motivace nemění

4) Není těžké shodnout se na tom, že studentská léta jsou pro mnoho lidí synonymem nekončících pařeb a dalších radovánek. Nepřijdeš si o tyhle věci kvůli brzkému startu podnikání ochuzený, nebo tě prostě jen nikdy nelákaly?

Hele, podnikání je jedna nekončící pařba. Jen si to vem… Zůstáváš dlouho do noci vzhůru (máš přeci šíleně práce), kolem sebe máš moře stejně naladěných lidí (o mailbox zero si necháváš jen zdát), celou noc propiješ (kafe), ráno se probudíš s bolestí hlavy a bez síly v končetinách (makal si fakt dlouho) postupně zjišťuješ, s kým si byl vlastně ve styku (protože už si ani nevybavuješ, komu si na ten e-mail vlastně odpovídal). Takže já bych to špatně neviděl :-).

Ale pokud si myslel takové ty trochu jiné pařby, tak i pro ty je příležitostí mnoho. Já na ně moc nejsem, ale mám spoustu podnikajících přátel, kteří podle svých historek zvládají minimálně dvě pařby denně.

Jiří Rostecký

5) Změnila se během těch pár let podnikání nějak tvoje motivace? Dovedu si představit, že na konci střední to měl člověk v hlavě jinak srovnané než po pár letech ve střetu s dennodenní realitou.

To máš pravdu, člověk si to vždy na začátku představuje trochu jinak, než jaká je ve skutečnosti realita. S tím se ale potýkám dodnes a občas si říkám, co si asi tak pomyslím, až se třeba za deset let budu ohlížet zpátky. Podle mě se motivace nemění. Ta zůstává. Mění se naše cíle, postupy, celkový přístup a ujasňujeme si svoje hodnoty.

Každý den se setkávám s něčím novým a mnohdy je to velmi náročné, ale motivace alespoň u mě stále zůstává stejná, a to dělat to, co mě baví, a růst. Dneska bych si mohl cestu podstatně usnadnit a firma by možná vydělávala i více peněz, ale musel bych dělat spoustu věcí, které dělat nechci. Ale na peníze je podle mě ještě čas. Teď chci pracovat sám na sobě, na čemž do budoucna vydělám daleko více.

6) Ve společnosti iParťák spolupracujete s velkým množstvím textařů, překladatelů, programátorů apod. Mnoho z nich určitě patří mezi studenty. Sám přiznáváš, že než se ti podařilo sestavit dobrý tým, vyzkoušel jsi stovky lidí. Jaké jsou nejčastější slabé stránky studentů?

Přiznám se, že nábory nových posil má v naší firmě na starosti zejména kolega Adam, kterého jsem i poprosil o spočítání, jak jsme na tom se studenty. Náš tým tvoří desítky lidí a studentů z nich je současně jen 5.

Programátoři jsou obecně mladí lidé, to je pravda. Těžko seženete programátora nad 50, což třeba u překladatelů naopak není problém. Mezi textaři, korektory a překladateli máme jen jednoho studenta. U programátorů to jsou většinou lidé, co jsou na vysoké, nebo už ji vyšli a programováním se živí.

Práce se studenty se nám nevyplatila z mnoha důvodů. Nebudu je zde vypisovat všechny, protože bychom tu byli dlouho. Zkusím tři hlavní.

Prvním je jejich ego. Nepíše se mi to dobře, ale moje zkušenost se studenty je taková, že si myslí, jak spolkli všechnu moudrost světa. To ještě nemusí být problém, pokud u nich nefunguje nějaká sebereflexe. Pokud studentovi napíšete slušnou, konstruktivní zpětnou vazbu na jejich práci a on vás pošle tam, kam slunce nesvítí, tak je něco špatně. A toto se nám stalo bohužel několikrát

Dalším problémem je zodpovědnost. Studenti jsou velmi často hnáni rodiči na školu a chce se po nich jediné – studovat. Jaký je pak na ně tlak, co se týče kvality jejich práce? Proč by ji neměli odfláknout, či ji neodevzdat vůbec? Co ztratí, když je z týmu vyhodíte? V podstatě nic.

To souvisí s třetím problémem. Je to nejen zmíněný tlak na peníze (chci hned vydělat co nejvíc), ale uzavřenost vůči novým zkušenostem, které se jim mohou do budoucna zúročit podstatně více. Já dnes nevydělávám peníze na tom, kolik jsem vydělal před rokem, ale na tom, co jsem se před rokem naučil.

Samozřejmě neříkám, že je to tak u všech. Vůbec ne! Znám spoustu studentů, kteří jsou zodpovědní, dělají skvělou práci a snaží se na sobě makat. Na druhou stranu se nebudu tajit vlastními zkušenostmi a myslím si, že občasnými přivýdělky se studenti mohou naučit mnoha důležitým věcem – mj. i pokoře, zodpovědnosti a trpělivosti :-).

7) Nejen na Webtrhu se množí dotazy týkající se toho, jak vůbec začít s vyděláváním na internetu. Vidíš zde nějaké perspektivní oblasti a obory. Kde je podle tebe největší nedostatek kvalifikovaných lidí? Kdo vám nejvíc chybí?

Kde je největší nedostatek kvalifikovaných lidí? Zejména na Webtrhu :-). Podle mě je perspektivní každá oblast, která vás napadne. Pokud v ní budete dobří, tak se uplatníte vždy. Podívejte se třeba na programátory. Jsou jich tisíce a přesto to nestačí. Nám prošly rukama už vyšší desítky programátorů, kteří sice uměli programovat, ale selhávali v tom nejdůležitějším – v chování, komunikaci a přístupu.

Vykašlete se na to, jak je obor přetížen. Pokud vás daná věc baví, tak na sobě začněte pracovat. A pokud vás baví zrovna programování, neváhejte mi napsat!

Mimochodem, tématem, jak se někdo s velkou konkurencí může odlišit, se poměrně často zabýváme na Mladém podnikateli. Třeba naposledy jsme v rozhovoru o budování značky mluvili o tom, co může udělat takový webař, který tu konkurenci určitě má (pokud chcete psát, poradí zase toto video). A inspiraci možná najdete i v článku, jak se jako freelancer odlišit.

Hluboko do kapsy mám i teď

8) Pokud by se ti chtěl nějaký student ozvat s tím, že má zájem pro iParťáka pracovat, jak by to měl udělat a co ho čeká?

Triumvirát moderní doby – Facebook, Twitter, e-mail. Pište.

Čekají vás muka. Pokud programujete, jako ostříž vás bude sledovat zkušenější programátor. Potřebujeme zjistit, zda opravdu programujete, nebo jen skládáte části kódu vedle sebe.

Pokud rádi píšete, budeme vaše texty podrobovat kontrole. První zjistíme, zda se to dá číst. Pak zjistíme, zda to odpovídá tomu, co jste textem měli dokázat. Zajímají nás nejen napsané věty, ale váš celkový přístup – zda jste se pídili po dalších informacích, zda má text nějakou hlubší myšlenku, zda vás zajímaly cíle klienta atd.

Máte-li co říct do hledání chyb v textech, budeme vám posílat fiktivní poptávku. V té bude chyb jak máku a my si zjistíme, zda je dokážete odhalit. To samé uděláme u překladatelů a velmi tvrdí jsme i u grafiků.

Jirku Rosteckého a jeho postřehy o podnikání sleduj také na sociálních sítích:

9) Jsme magazín Chudý student, a proto bych se rád závěrem zeptal na to, jestli i ty jsi měl někdy hluboko do kapsy a co pro tebe peníze znamenají?

Překvapím tě. Hluboko do kapsy mám i teď. Třeba tento měsíc si z firmy nevyplácím žádnou výplatu. Celkově si z ní neberu moc peněz. Raději je rovnou někam investuji a poměrně hodně dám každý rok do sebevzdělávání. Tím odpovídám i na tvou druhou otázku – co pro mě peníze znamenají. Otevírají mi dveře k dalším zkušenostem a znalostem, usnadňuji mi práci a zároveň jsou velkou zodpovědností.

10) Mockrát děkuji za rozhovor a přeji, ať se daří! Nějaký vzkaz pro naše čtenáře?

Předem děkuji, že jste to moje žvatlání dočetli až sem. Nejsem moc fanda různých motivačních citátů apod., ale v životě mi zatím pomohlo nejvíce jedno pravidlo – pokud něco chcete, tak za tím jděte. A jděte hned, ne zítra, ale hned. Může se to zdát sebevíc šílené, nemusíte na to mít dostatek prostředků, ale prostě něco udělejte. Nebo se nehnete z místa.

Komentáře k příspěvku