„Nikdo nedá nikomu nic zadarmo,“ prozrazuje Ivanna Benešová

„Nikdo nedá nikomu nic zadarmo,“ prozrazuje Ivanna Benešová

Kdo je Ivanna Benešová?

Profesionální filmová režisérka a producentka, jež se nebojí netradičních a kontroverzních témat, nám v dnešním rozhovoru prozradila nejen věci o své tvorbě, ale také cenné rady pro filmaře.

Kontroverze vede k žhavým debatám

Jaká byla vaše cesta k filmové tvorbě? Proč jste se rozhodla studovat zrovna režii?

K rozhodnutí, že chci dělat filmovou režii, jsem dospěla někdy ve třetím ročníku na gymplu. Neměla jsem ale tehdy žádné zkušenosti, byl to čistě jen můj sen. Toužila jsem po tom vyjadřovat vlastní myšlenky a pocity audiovizuálním dílem. Nicméně na FAMU mě, stejně jako více než devadesát procent uchazečů, po maturitě nepřijali. Šla jsem tedy studovat ekonomicko-manažerský obor na Mendlovu zemědělskou a lesnickou školu do Brna. Po bakaláři jsem znovu zkusila studovat film – tentokrát na filmové škole v Písku. Byla jsem přijata, ale školu jsem těsně před státnicemi opustila. Důvodů bylo hned několik, především jsem měla už v té době pozici režisérky na TV Nova, dokončila jsem svůj první celovečerní film, měla pravidelné zakázky na různé spoty a, v neposlední řadě, můj celovečerák Zneužívaný byl trnem v oku některým vyučujícím ve škole – shodou náhod právě těm, kteří by nejspíše seděli v komisi u státnic. Proto jsem si řekla, že tam nepůjdu.

Ivanna Benešová

Měla jsem už bakaláře z ekonomky, takže jsem nijak nehrotila, zda dostanu ještě Dis. z vyšší odborné školy. Důležitější je praxe, než nějaký kus papíru – tzv. diplom. Za to, co jsem se ve škole naučila, jsem ale ráda. A i přes nějaké ty komplikace můžu píseckou Filmovku ostatním zájemcům o filmovou tvorbu doporučit. Vím, že tam vyučuje celá řada kvalitních profesorů. Někteří z nich jsou v současné době moji spolupracovníci a najímám si je na nejrůznější projekty.

Často pro svou tvorbu volíte kontroverzní témata, proč?

Osobně ráda vyvolávám v divácích emoce. Vlastně celá filmová a televizní tvorba je hlavně o vyvolávání emocí. A není větší satisfakce pro filmaře, než když se v divákovi povede vyvolat přesně tu emoci, kterou měl v plánu. Kontroverzí témata většinou vedou ke žhavým debatám a otvírají prostor pro zamyšlení se nad něčím. Divák může být pobouřen, znechucen, může se cítit být okraden nebo zneužit filmem – ale na daný snímek nezapomene. A my, filmaři, přece nechceme točit díla, na které se s odchodem z kino sálu zapomíná.

Jak nahlížíte s odstupem času na svá díla?

Zcela upřímně a s klidným srdcem můžu říct, že spousta mých starších filmů není dost dobrá. Můj celovečerní film Zneužívaný, který běžel ve většině kin v republice a dokonce se dostal i do zahraničí, není vlastně kvalitně zpracovaný film. Podle mě jsem měla super nápad, ale zkrátka jsem neměla dost zkušeností, abych nápad dokázala excelentně přenést na filmové pláno. Na druhou stranu i ne zcela dokonalý film dokáže mladému filmaři otevřít dveře dál. Díky tomuto filmu se o mě veřejně vědělo, stala jsem se „tou známou režisérkou“ a přicházely mi nabídky na komerční zakázky. Takže ničeho nelituji. Člověk si zkrátka musí občas nabít hubu, aby se posunul dál. Každý filmař pravděpodobně natočí ze začátku věci, za které se bude jednou stydět. Důležité je to nevzdat a jít pořád dál za svým cílem. Pořád se učit a hledat nové příležitosti.

Všechno jde, když se chce

Mediálně jste známá. Jak se vyrovnáváte s tlakem zvenčí?

Spíše bych řekla, že jsme bývala hodně mediálně známá právě krátce po té, co vyšel Zneužívaný v kinech. Navíc jsem tehdy své osobní i profesní PRko docela přikrmovala tím, že jsem se stále věnovala modelingu. A ono není úplně běžné, aby se režisérka prezentovala ještě jako modelka. Dneska už jsem na focení a přehlídky stará, tak ten humbuk utichl. To, že mě lidé poznávají nebo poznávali, mi ale nijak nikdy nevadilo. Naopak jsem za to byla ráda. Podle mě je pořád lepší být někým, být znám pro něco, než být nikým a tichou myškou sedící v koutě.

Mimo jiné jste také producentkou, jak k tomu došlo?

Pro každého režiséra je základ, aby si našel producenta, který bude shánět peníze na jeho filmy. Případně je dobré, pokud má režisér agenta, který mu shání ještě komerční zakázky, aby se režisér uživil. Já jsem narazila na hodně producentů, kteří měli zájem se mnou spolupracovat, ale nikdo z nich nebyl dostatečně aktivní. Spíše většina z nich byli kecálkové a slibovači, kteří jen machrují nad skleničkou vína, ale aby zvedli zadek ze židle a něco z těch svých velkých plánů začali skutečně realizovat, to ne. Tak jsem si začala zakázky a sponzory shánět sama, začala jsem s vlastními filmy a video projekty obchodovat a dokonce jsem si na jedno období zřídila malou distribuční síť. Nebyl vhodný distributor – tak jsme si distribuci udělali sami. Všechno jde, když se chce.

Jste spoluzakladatelkou společnost Orange Production s.r.o., co vás k tomuto počinu vedlo?

Byl to nápad mého společníka. Po několika letech vzájemné spolupráce ho napadlo, že by to nemuselo být úplně špatné řešení a do měsíce byla na světě Orange production.

Ivanna Benešová

Většina režisérů skončí u jiných profesí

Jak je to v ČR se získáváním sponzorů?

Nikdo nedá nikomu nic zadarmo. Ať je sponzor jakkoli bohatý, vždycky bude něco chtít a logo v titulkách opravdu nestačí. Klienti slyší dobře třeba na product placement, tedy zahrnutí produktu přímo do filmu či jiného videa, někdy sponzor chce, aby si ve filmu zahrála třeba jeho dcera, manželka či oblíbená herečka, jindy zase chce procenta z prodeje filmu… Sponzor chce vědět, kolik lidí film uvidí, chce mít jistotu, že film bude úspěšný. To ovšem jako tvůrce nikdy nemůžete nikomu slíbit. O něco lépe se shání finance na televizní pořad. Tam se přece jen sponzor může podívat na předešlé díly, případně zjistit sledovanosti pořadu. Rovněž divácká odezva z televizního pořadu přijde dřív, než od filmu. Film trvá třeba dva roky, než se zpracuje, zatímco televizní pořad může být už za týden nasazen do vysílání a sponzor vidí reakce diváků hned.

Je těžké si jako režisér vybudovat patřičné postavení?

Je to velmi těžké. Většina vystudovaných režisérů skončí u úplně jiných profesí, mnoho z nich práci v branži vzdá. Z obou filmových škol v Písku znám osobně jen tři další režiséry, kteří režii studovali a kteří se filmovou a televizní režií dnes živí. A to beru v potaz všechny studenty režie, které si pamatuji, napříč všemi pěti ročníky obou škol.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Pracujete momentálně na něčem?

V současné době jsme už skoro rok v Austrálii a točím dokumentární mini sérii pro Playtvak.cz. Na jaře jsem byla na šest týdnů v Česku předtočit dva jiné pořady. Jeden z nich je obdoba amerických Jackass, pořad s názvem Šílená Trojka. Začalo se točit před dvěma rokama a původně to mělo běžet na Primě. Po personálních změnách ve vedení byl projekt odložen a už to vypadalo, že všechna ta snaha a práce přijde vniveč. Nakonec se sérii letos podařilo prodat jinam a dokonce se dotočily další díly. Na podzim dojde konečně ke zveřejnění. Osobně to považuji za takové své malé vítězství. Jinak stále točím reklamy a videoklipy – a to v obou zemích. Vedle filmařiny píšu články, na cestách fotím a fotografie prodávám do médií, dále studuji marketing v Sydney. A v šuplíku mi leží hotový scénář na další celovečerní film. Ovšem na to zatím není dostatek financí.

Ivanna Benešová

Více o Ivanniné práci nalezneš na oficiálních stránkách www.ivannabenesova.com nebo na www.orangeproduction.cz

.
Co byste poradila začínajícím filmařům, případně studentům filmových škol?

Především bych doporučila všem, kteří mají nějaké kariérní cíle, aby byli vytrvalí, pokorní a šli si za svým snem. Člověk v životě mockrát zakopne, je na dně a chce všechno vzdát. I já mockrát říkala, že už nikdy nic točit nebudu a že radši půjdu dělat někam do kanceláře, odmakám si osm hodin denně za počítačem, pokecám s kolegyní, vypiju hromadu kafí, večer půjdu s čistou hlavou domů a na konci měsíce sice povzdychnu nad výplatou, ale budu mít aspoň klid. Jenže – víte co? Vždycky jsem si nakonec řekla, že je lepší bojovat a dřít se pro práci, kterou člověk miluje, než aby se unudil k smrti nad prací, která ho nebaví.

Komentáře k příspěvku