Neměli nic a teď mají všechno. Osudy chudých miliardářů

Neměli nic a teď mají všechno. Osudy chudých miliardářů

Osud je jen slovo

Říká se, že z exkrementu kožovité lano k popohánění koní neupleteš. Aneb jednou ses narodil do sedlákovy rodiny, tak neměj po panském křesle vidiny, jak praví staré feudální přísloví. Každopádně výmluva pro spoustu lidí, proč mají holou zadnici, je, že se dvakrát dobře nenarodili. Nebo se s nimi později život nemazlil. To vám váš milovaný křeček umře, když je vám devět, a už se to s vámi veze. Kecy v kleci. Mezi nejbohatšími lidmi suverénně převažují ti, jejichž rodiče neměli jachtu a garáž sportovních aut. A dokonce se zde najde celá řadě lidí, kteří na tom byli mnohem hůř než vy. A teď počítají miliardy. Dolarů. Inspirujte se.

Howard Schultz

Pijete kávu? Já osobně vůbec, ale jestli někdy budu potřebovat za pochodu zvlažit své rty nápojem z kávových bobů, půjdu do Starbucks. Tahle značka je pojem, ale před rokem 1987 nebyla ničím. Jako Howard. Ano, měla pár prodejen a Howard, který vyrostl v domu pro chudé, za což se prý vždy styděl, zrovna žádal o místo v jedné z nich. Netřeba to protahovat. Prosekal se až na pozici výkonného ředitele a jeho dravost znásobila prodejny Sturbucks na 16 000 kusů po celém světě. A z nich šly dvě miliardy dolarů do kapsy Schultze.

Francois Pinault

Chudoba je mizerná věc, protože štve nejen vás, ale často i lidi ve vašem okolí. Francois měl na střední „štěstí“ i na takové spolužáky, kteří se mu kvůli jeho nemajetnosti pravidelně vysmívali. Tak se na školu vykašlal a šel do byznysu. A do do rizika. Metodicky začal skupovat krachující firmy a znovu je stavět na nohy. De facto neměl co ztratit, dobře věděl, jaké to je být na dně potravního řetězce. A možná i proto se dostal až na vrchol. Ve stovce nejbohatších lidí na světě s vlastním módním domem, který vlastní např. značky Gucci a Puma, se může jen smát.

John Paul DeJoria

Čistý příklad, stejně jako tequilla, kterou vyrábí jeho firma, jak se vyhrabat na vrchol snad i z Mariánského příkopu. Johnovi ještě nebylo ani deset, když jeho rodina emigrovala do USA, a musel na ulici prodávat noviny a vánoční blahopřání, aby se všichni uživili. Později spával ve squatu a táhl se s místními gangy, než se přihlásil do armády. Ta ho vyplivla se sedmi stovkami dolarů v kapse a teď se starej. A John se postaral. Založil si firmu na prodej šampónů přímo u domovních dveří zákazníka a než vydělal první peníze, často spával ve vlastním autě. Aby si o pár let později spával v pětihvězdičkových hotelích a věnoval se své zálibě – stáčení luxusní mexické pálenky.


John Paul DeJoria o tom, proč sám nepoužívá e-mail a počítač.

Do Won Chang

Přestěhujeme se do Států, bude nám blaze. Možná tak nějak přemýšlel mladý Korejec se svou manželkou Jin Sook. Amerika je sice přivítala s otevřenou náručí a o práci nebylo nouze, ale Chang neměl žádnou zvláštní specializaci, aby si mohl dvakrát pískat. Takže bral, co bylo – v jednu chvíli pracoval hned na třech pozicích, jako údržbář, obsluha čerpací stanice a prodavač kávy. Tedy práce, kvůli kterým chodíme na výšku, jen abychom o ně nemuseli žádat. Jenže ty práce přinesly Changovi jedno – kapitál. Ten se ženou investovali a založili si oděvní značku Forever 21. Dnes má 480 obchodních domů a roční obrat tři miliardy dolarů.

Larry Ellison

Nejlepší na konec? Ano i ne. Na Gatese ztrácí Larry několik příček, konkrétně je sedmým nejbohatším člověkem na světě, ale cesta k šíleným více jak padesáti miliardám dolarů byla neobvykle trnitá. Už jeho svobodná matka se o něj nechtěla starat a tak ho vychovala jeho teta. Avšak ta během jeho studia na vysoké umřela a Larry nechal školu být a odstěhoval se do Kalifornie. Zde celých osm let pracoval, no, jak se dalo a kde ho zrovna vzali. Řekli byste si, že po takové zkušenosti je člověk kolem třicítky odepsaný, ale na to vám Larry kašle. 1977 založil Oracle – jednu z největších technologických firem na světě. Tak to máte. Přeberte si své šance a ať děláte cokoliv, dělejte to naplno.

Komentáře k příspěvku