Jak proniknout za bránu komiksové literatury?

Komiksy

Pohyblivé vs. statické obrázky

Do kin se přihnal nový kousek od Marvelu Ant-Man a seznam připravovaných filmů se superhrdiny je až někdy do roku 2019 dlouhý jak Hulkovo stehno. Filmy pro pár pubescentů, kteří v devadesátých letech slintali na latexový obleček Umy Thurman alias Poison Ivy a kochali se naddimenzovanými zbraněmi, se za dvě dekády staly vrcholem popkulturní zábavy, kterou sice můžete ignorovat, ale mezi většinou svých vrstevníků budete zcela mimo. A teď by někdo mohl namítnout, že míchám jablka s hruškami, neboli DC Comics a království Stana Leeho. Zcela záměrně, protože v tomto článku bych se chtěl podívat na komiksové předlohy a celý žánr obecně.

Je totiž velký rozdíl mít zhlédnuté všechny sólové filmy členů Avengers i Nolanovu trilogii, a tvrdit o sobě, že jste fanouškem komiksu. Osobně komiks miluji a nebudu zapírat, že jsem se k němu dostal (přes dětskou éru Donaldových dobrodružství) až na základě popularity adaptací. Avšak jak jsem jednou přičichl k té obrovské mase tištěného materiálu, která je dnes naštěstí česky dostupná v kdejaké knihovně, zjistil jsem, že specifické komiksové médium je veskrze velmi bohaté na žánry a navzdor tvrzení zlojazyků i plné inteligentních děl. Proto si pojďme udělat menší exkurz do komiksového světa, který je doslova pohlcující.

Hra na vážnější strunu

Komiks a humor jdou pohledem z vnějšku ruku v ruce. Vtipné stripy v novinách, dnes populárnější internetové Opráski či Frky, jsou ikonické vypointované jednohubky, kterými se bavíme při nudnějších přednáškách. Ale já bych začal uvědomělejšími knihami. Označení kniha je zde na místě, protože ne všechny komiksy vycházejí v podobě sešitů. Ačkoliv u nás de facto vše vychází už ve svázané podobě a paperbacků se nedočkáme. Za pomyslný vrchol dramatického vyprávění, které se vám dostane pod kůži, je nejen v mých očích považován Maus od Arta Spiegelmana. Ve dvou dílech líčí příběh nejen svůj při snaze komiks zpracovat, ale hlavně osud svého otce, který přežil uvěznění v nacistickém táboře. Sugestivní vyprávění je v kombinaci s kresbou místy až děsivým vylíčením reálií holocaustu.

Maus

Trochu odlehčenější, opět autobiografickou knihou, je potom Pod dekou od Thompsona, které se čte jedním dechem vypravujíc příběh jedné (ne)obyčejné lásky. Lovestory v trochu depresivnějších duchu ale s dobrým koncem je i autobiografie Modré pilulky od Peetersona. Napadlo by vás, že se v komiksu dá psát (a kreslit) i o vlastním životě? Zvláště když ho prožíváte s HIV pozitivní partnerkou a jejím stejně nemocným synem? Tyhle tři knihy vás donutí dívat se na komiks jinýma očima.

Díla mistrů

Výše představené knihy jsou samy o sobě tak skvělé, že se dají jedním dechem doporučit i těm, kteří komiksům neholdují. Teď se podíváme na zoubek pár stěžejním dílům, které jsou tak široce oblíbená, že se dočkala povětšinou i filmové adaptace. Na prvním místě momentálně stojí pravděpodobně největší komiksová ikona Alan Moore. Ačkoliv sám komiksy nekreslí, pouze píše scénáře, dočkala se díla jako Watchman, V jako Vendeta či Liga výjimečných obrovského věhlasu. Avšak Moorovo top dílo je dle mě Z pekla, ve kterém se pustil do mravenčí práce shromáždit všechny teorie týkající se vraždění Jacka Rozparovače a slovy i obrazem ztvárnit tu nejméně pravděpodobnou tak, že čtenáře doslova pohltí. Já osobně pak ještě nedám dopustit na sérii jiného spisovatele a scénáristy, konkrétně mám na mysli Sandmana od Neila Gaimana. Jako posledního asi není třeba moc představovat Franka Millera, ale vězte, že komiksové Sin City je mnohem lepší než filmová verze. O Návratu Temného rytíře nemluvě.

Sin City

Uchvacující pohled do Japonska

Východní komiks je velmi specifický, nejen co se námětů týče, ale i svým vizuálním a scénáristickým zpracováním. Jak jednou po nějaké manze sáhnete, budete chtít více. Unikátnost spočívá v tom, že v Japonsku není komiks považován za podřadnou literaturu, nýbrž za zcela plnohodnotné dílo, a to umožňuje zdejším autorům se těšit nejen ze společenského uznání, ale i tvořit obrovská a rozsáhlá díla s extrémně propracovanou kresbou. Pokud se pustíte do klasiky, jako je například Death Note, zjistíte, že těch více jak tisíc dvě stě stran je napěchováno inteligentním detektivním příběhem a vizuálními orgiemi. Osobně jsem nadšen, že už je k česky dostání i ikonická manga Gantz, Naruto či Bleach.

Naruto

Návrat k superhrdinským legendám

A na samotný závěr se mrkneme i na zoubek starým známým superhrdinům. Už jsme nakousli Millerova Batmana, ale nejvíce nových čtenářů bezpochyby dřív nebo později zavadí o Ultimátní komiksový komplet, který v šedesáti dílech představuje „prý“ nejlepší Marvelovské komiksy od počátku věků. Uvozovky jsou na místě, protože číst si o X-Menech a jednotlivých členech Avengers (Thor, Iron Man) je možná v kontextu dnešních adaptací poučné, nikoliv však osvěžující.

X-Men

Nečetl jsem zatím všechny, ale řada těch starších kusů je prostě archaickými komiksy plnými barviček, velkohubých prohlášení, rádoby vtipných hlášek a patosu. Záměrně jsem superhrdinské komiksy zařadil až na konec, protože vedle výše vypsaných děl bychom na základě jejich přečtení mohli říct, že komiks je jen pro děti. Ale není tomu tak, naopak, nesnažte se věřit tomu, že komiks rovná se Hulkovo zelené tělo a Spidermanův červeno-modrý obleček. Komiks je mnohem více a dejte mu rozhodně šanci.

Komentáře k příspěvku