„Já jsem tak trošku attention whore,“ přiznává Blackwish

„Já jsem tak trošku attention whore,“ přiznává Blackwish

Kdo je Blackwish?

Dvacetijednaletá Silvie Marie Cecílie Chrudinová alias Blackwish je vokalistkou, redaktorkou hudebních magazínů a především věčným snílkem, jak sama říká. Jaká byla její životní cesta a cíle prozradila v dnešním rozhovoru.

Nechci být jako milion jiných vokalistů

1) Máte velké množství koníčků a aktivit, jak to časově všechno stíháte a co vás nejvíce baví?

Jestli mám hodně koníčků, to nevím, ale chtěla bych dělat tisíc dalších věcí, na které už nezbývá čas ani peníze. Stejně mám pocit, že většinu času proflákám, protože jsou chvíle – a je jich dost – kdy nejsem schopná dělat nic. Co ale miluju nejvíc je kapela. Když jsem na pódiu, jsem absolutně sama sebou a navíc je to neskutečná terapie (úsměv). Jinak jsem si poslední dobou zamilovala malování. Ne, že bych to uměla, ale neskutečně mě to baví!

2) LateXjesuS není první kapelou, ve které jste členem. Chtěla jste vystupovat veřejně již odmalička? Máte nějaké hudební vzdělání, nebo jste samouk?

Já jsem tak trošku attention whore, takže od malička miluji pozornost a veřejné vystupování je pro mě droga. Chodila jsem 5let do dětského pěveckého sboru Primavera, do herectví a rok na klasický zpěv. Ale co se týče mého zpěvu (jestli se to tak dá nazvat), tak jsem se rozhodla se na „učení“ vykašlat a najít si svůj vlastní styl a způsob. Nechci být jako milion jiných vokalistů. Je pravda, že pořád se ještě hledám, ale už mám jasno v tom co a jak bych chtěla dělat. Myslím si, že třeba konzervatoře produkují velkou spoustu dobrých zpěváků, ale připadají mi všichni jaksi stejní. Já chci být naprosto jiná, odlišná, originální, ale hlavně sama sebou.

Blackwish

Dodržuji svoje vnitřní hodnoty

3) Jak se z dívky, která pochází z křesťanské rodiny, stane vokalistka v black-electro kapele? Podporují vás rodiče?

Přesný „návod“ neznám, já se rozhodla jít svou vlastní cestou. Dlouhou dobu jsem byla křesťankou a hodně mi to dalo. Jsem dokonce i biřmovaná (proto tolik jmen). Ale cesta pokračuje, vyvíjím se a potřebuji víc. Nechci, se zaseknou na jednom bodě a říct: „tak jsem objevila pravdu, takhle to je a teď tak budu žít“. Myslím si, že tohle by člověk měl hledat celý svůj život, a že ještě nikdo nikdy nenašel ten pravý cíl. Tím myslím cíl, který by byl tím správným pro globální lidstvo. Každý je jiný, já se snažím poslouchat svůj vnitřní hlas, pocit – to, co mi dává jistotu, že to co dělám, dělám správně. A ono to vychází. Dodržuji svoje vnitřní hodnoty. Rodiče jsou pro mě velkou oporou, jsem za ně neskutečně vděčná, vybrala jsem si dobře.

4) Jaké je poselství LateXjesuS? Vím, že jste k písni Imbalance psala text…

LateXjesuS je vedlejší projekt Ellen Alvaréz, frontmanky Alvaréz Peréz. Je to projekt, který nás baví a je fajn, když to baví i lidi okolo, ale neřekla bych, že máme přímo nějaké poselství, kterým chceme změnit svět. Texty k hudbě, kterou skládá Yyan Peréz (kytarista z „Alvarézů“) se snažím psát tak, aby seděly k náladě těch písní. Každý z nich je trochu jiný a bylo by na dlouho vysvětlovat, co je o čem. Ale třeba konkrétně Imballance je pro mě velmi osobní song, text pojednává o mé nemoci – bipolární poruše.

Děláme divné věci

5) S jakými reakcemi na vaši tvorbu se setkáváte při koncertování?

Je to různé. LateXjesuS je hodně specifická kapela, hrajeme dost divnou hudbu, která se v ČR moc nevyskytuje, jsme divně oblečení a děláme divné věci. Některým se to líbí a není nic krásnějšího, když někdo pochopí nadsázku a po koncertě vás pochválí. Ale jsou i lidé, kterým se to líbit nemůže a nikdy nebude. Hrajeme elektronickou hudbu s growlingem – jenže lidi, co mají rádi elektroniku, nesnesou „blití do mikrofonu“ a metalisti nenávidí elektronické bicí (úsměv).

6) Jaká je vaše vize v projektu LateXjesuS? Nepřemýšlela jste někdy o sólové dráze?

Mě Latexy baví, je to úžasný relax. Nějakou hlubší vizi asi nemám, uvidíme, jak to celé dopadne (úsměv). Co se sólové kariéry týká, tak jsem o tom dlouho uvažovala, protože bych chtěla vždycky dělat věci plně po svém, velmi osobně a taky se vrátit i k metalu. Teď jsem narazila na bandu kluků, kteří mají prakticky stejné plány, jako já a začali jsme zkoušet. Ale to je zatím tak trochu překvapení, takže nebudu nic prozrazovat (úsměv).

7) Dokážete porovnat rozdíl mezi českou a zahraniční hudební scénou y pohledu vokalisty?

To je dost těžká otázka, protože pocházím z Čech, takže to, jak to chodí jinde neznám tak do hloubky. Ale obecně mám pocit, že tady je to s hudbou velmi těžké. Kdo z našich umělců se dostal do zahraničí nebo má světové jméno? Kapel a interpretů jsou tu mraky a mraky. Někteří jsou lepší, někteří horší, ale tak je to asi všude… Podpora kapel mi přijde dost slabá… Když si chce člověk zahrát, tak si to musí zaplatit anebo se přizpůsobit tomu, co ostatní chtějí. Nemělo by to být naopak?

Více se o Blackwish můžeš dozvědět na jejím blogu blackwish.blog.cz a Facebooku.

Splnění dětského snu

8) Hudební koníček není levnou záležitostí, jak se s těmito strastmi vypořádáváte?

Dosáhnout něčeho v hudbě bez peněz je obtížné, jde to velmi pomalu… Kdybych měla peníze na studio, lepší mikrofony, pořádání akcí, reklamu a jiné, tak by to samozřejmě bylo o něčem jiném. Ale takhle si člověk víc váží toho, co se mu povede (úsměv).

9) Mimo jiné jste se účastnila i soutěže ČS má talent, co vás k tomu přimělo, šla byste do takové soutěže znovu?

To tak trochu souvisí s tím, co už jsem psala – miluji pozornost. Odmalička jsem toužila do nějaké takové soutěže jít, ale nebylo moc s čím. Bylo to pro mě tedy splnění dětského snu a já si to moc užila. Nečekala jsem, že soutěž vyhraju, nebo to nastartuje světovou kariéru, tak to ani nefunguje. Hodně jsem si o tom nastudovala, než jsem do toho šla, přizpůsobila se tomu, jak to chodí a dopadlo to přesně podle mých očekávání. A jestli bych do toho šla znova? Můj skrytý rozum mi říká, že ne, protože nechci být za slávomanku, ale klidně bych do toho šla, i když už ne znova do stejné soutěže.

10) Máte v životě cíl, které se pevně držíte a jdete za ním? Pracujete momentálně na něčem?

Potřebuju mít cíl, jinak nejsem schopná jít. Mám velmi vysoké, možná až naivní a nesplnitelné cíle, za kterými jdu. Až jednou pojedu celosvětové headliner tour, pak budu šťastná (možná). A nikdy to nevzdám, protože mé sny mě drží při životě. Ráda říkám, že můj největší sen je splnit si všechny své sny. A snažím se o to. Spousta se mi jich už splnilo a na těch dalším pracuji. Člověk by měl především věřit tomu, co dělá a nevzdávat se, to je půl úspěchu. Můžeš jen vyhrát nebo se poučit. Fight/Faith.

Komentáře k příspěvku