„Důležité je mít otevřenou mysl, makat a nevzdávat se,“ radí spisovatelka Tereza Matoušková

Tereza Matoušková

Kdo je Tereza Matoušková?

Mladá fantasy spisovatelka známá jako Temnařka, jež stvořila svět tajemného Podmoří, nám v dnešním rozhovoru odkrývá mnohé o své tvorbě.

Věčný teenager

Co vás přivedlo ke psaní?

Literární tvorba představuje široké pole, na kterém se může mladý člověk realizovat. Myslím, že na začátku puberty měla většina z nás období, kdy psala básně, kreslila nebo hrála v punkové kapele. U nás doma se hodně četlo, moje mamka mi jako dítěti předčítala třeba Pána prstenů nebo Kroniky Prydainu. Psaní pro mě byl přirozený způsob, jak jsem se mohla jako náctiletá holka realizovat. Zůstalo mi to. Asi jsem takový věčný teenager.

Vzpomenete si na svůj první literární počin?

Jak to u prvních pokusů bývá, byl to spíše literární potrat. (úsměv) Svou první povídku jsem napsala ve třinácti letech. Dokonce jsem s ní vyhrála ve školní literární soutěži. Měla jsem ale tehdy před sebou ještě dlouhou cestu. (úsměv)

Kdy jste se rozhodla jít takzvaně „s kůží na trh“? Co vás k tomu vedlo?

Za skutečné jít s kůží na trh považuji až vydání Hladových přání v roce 2011. Kniha původně vycházela jako interaktivní povídka na mém blogu a já ji chtěla poskytnout čtenářům v papírové podobě. Není nad to zalézt si do postele, zalistovat stránkami, usrknout čaje. Jsem dítko internetového věku, ale ještě ne tak docela. Stále jsem docela staromilec.

Tereza Matoušková

Vílí kruhy jsou mnohem temnější příběh, košatější a dospělejší

Jak byste popsala svou tvorbu?

Píšu hlavně odnož fantasy zvanou arcanepunk a potom new weird, většina mých příběhů se odehrává v alternativní světě pod hladinou oceánu, Podmoří. Je to hodně specifické prostředí, vzniklo božským zásahem po totální devastaci světa nad hladinou a veškerý život je tady dole řízen stroji. Samotná společnost je rozdělena do kastovního systému. Na vrcholu je božstvo, pod ním jsou tzv. zasvěcení, kteří božstvu slouží, pod nimi je sorta, která pro zasvěcené spravuje území, a nejníže jsou nečarodějové, kteří pracují a celý aparát živí.

V dubnu letošního roku vám vyšla druhá kniha Vílí kruhy. Můžete nám o této publikaci prozradit více, než se můžeme dočíst v anotaci?

Jak se můžete dočíst už v anotaci, celý děj knihy se točí kolem toho, že podmořské mechanické slunce vyhasíná. Obyvatelstvo hladoví a začíná se doslova požírat navzájem. Na spadnutí je konflikt s bojovnými Vílami (odtud Vílí kruhy), které prý vlastní neznámý zdroj energie, který dokáže udržet vegetaci živou i bez slunečního záření. Předchozí kniha, Hladová přání, byla velmi komorní, vyprávěla příběh jedné čarodějnické rodiny. Ve Vílích kruzích se sice čtenář shledá se starými známými, ale už ne doslova „v pantoflích“, ale uprostřed hluboké sociální a ekologické krize, kterou se snaží zažehnat.

Jak dlouho jste na této knize pracovala?

Téměř dva roky.

Lišilo se nějak psaní Vílích kruhů, od Hladových přání a celkově od předešlé tvorby? Psala jste například jiným stylem?

Hladová přání vycházela jako interaktivní povídka na mém osobním blogu, ve Vílích kruzích jsem se vrátila ke klasickému psaní. Samozřejmě, že už v tom byl značný rozdíl. Vílí kruhy jsou taky mnohem temnější příběh, košatější a dospělejší. Zároveň částečně musí stát jako samostatný román, což v rámci takto rozsáhlého vesmíru není jednoduché.

Jaké jsou reakce čtenářů na vaše publikace?

To je hodně široce položená otázka. Každý autor má svou cílovou skupinu, smečku věrných čtenářů. V rámci ní jsou ohlasy velice pozitivní.

Můžete našim čtenářům prozradit, na čem momentálně pracujete?

Chystám další příběhy z Podmoří a taky jednu klasičtěji pojatou orientálně laděnou fantasy. Myslím, že bude na co se těšit.

Tereza Matoušková

Drtivá většina spisovatelů u nás se psaním neživí

První dvě knihy jste vydala na vlastní náklady, to jistě nebylo jednoduché…

Vše má své pozitiva a negativa. Vydat knížku na vlastní náklady je naopak velice jednoduché, pokud na to máte prostředky. Proto se k tomuto kroku spousta mladých autorů uchyluje. Úskalí se objevují až postupně. Knihy jsou špatně zpracované, často vydané naprosto bez redakčních úprav a znalosti typografie, samotné provedení z tiskárny nestojí za nic, výtisky jsou křivé a vazba se rozlepuje… Pokud nejste třeba internetová hvězdička s foodblogem, tak budete zoufale nahánět čtenáře. O tom, jak nahlíží na vydávání vlastním nákladem spousta profesionální autorů, ani nemluvím.

Jak si vlastně stojí začínající autoři a celkově spisovatelé u nás?

Drtivá většina spisovatelů u nás se psaním neživí, pokud je otázka mířena tímto směrem, na to náš trh není dostatečně velký. Na druhou stranu vychází celá řada knih začínajících autorů a to i v rámci okrajových žánrů jako fantastika. Ještě před deseti lety by neměli šanci.

Více se o autorce dozvíš na jejich oficiálních stránkách nebo Facebooku.

Co všechno musí autor udělat pro to, aby zaujal nějaké nakladatelství?

Udělat toho může spoustu, ale jistota je mít publikovanou aspoň jednu knížku, která se slušně prodává. Potom celkově ta komunikace probíhá trošku na jiném levelu, než když je člověk úplný začátečník. Podotýkám, že v každém žánru se pohybujeme docela v jiných číslech. Co se slušně prodává ve fantastice, bude propadák mezi kuchařkami.

Máte nějaké rady pro začínající spisovatelé?

Vedu čtvrtým rokem literární dílny v Knihovně Jiřího Mahena v Brně. Momentálně vymýšlím koncepci dalšího podobného workshopu, který chci uspořádat v Praze. To znamená, že už jsem mnoho rad rozdala, mnoho asi rozdám no a sama nejsem o moc moudřejší. Myslím, že v tvůrčím psaní neexistují žádné instantní rady, důležité je prostě mít otevřenou mysl, makat a nevzdávat se. Zbytek přijde sám.

Komentáře k příspěvku