Copywriterka Karolina Čiklová: Jako nejlepší antiprokrastinátor fungují deadliny a nabitý program

Kdo je Karolina Čiklová?

Karolina Čiklová se dala před časem na dráhu tzv. copywriterky. Z pohodlí domova i kaváren tvoří marketingové texty, webové stránky, tiskové zprávy. Hovoří o náplni své profese, těžkém začátku v copywritingu, ale i dnes omílané prokrastinaci. Dozvíte se také, jak si pracovní dobu nastavuje člověk na volné noze, nebo proč si od zákazníků nebere žádné zálohy.

Karolina Čiklová zdroj: Karel Balcar Photography

Psala jsem od základky

Při vyslovení slova copywriter nemusí být mnohým čtenářům jasné, oč vlastně jde. Kdo je to vlastně copywriter?

Moje zjednodušená definice by mohla znít: Kopík je ten, kdo skládá písmenka do slov a slova pak do vět. A to tak, aby se všechno dobře četlo i říkalo a splňovalo účel, pro který byla taková kreativita vynaložena. Tím účelem je prodej. Výsledkem jsou marketingové texty, webové stránky, reklama, tiskové zprávy, slogany, blogy, newslettery, korporátní brožury…

Jaká byla vaše původní profese?

Vystudovala jsem biologii a ekologii, průběžně pracovala na radnici coby „ekologický vychovávač“ a později redaktor v kanceláři primátora. Učila jsem taky na pár středních školách, korektorovala v Mladé frontě Dnes. Jestli hledáte souvislost s psaním – je tam, i když trochu schovaná. Psala jsem od základky. Deníčky, dopisy, školní časopis. A to kantorování? Pomáhá utřídit myšlenky, oddělit podstatné od nedůležitého, takže i tady jsem vlastně trénovala na psaný projev.

Kdy jste začala uvažovat o změně povolání a práci na volné noze?

Nebylo to tak, že bych se probudila a měla jasno. Spíš jsem se pozvolně a nenápadně propracovala ze zaměstnaneckého poměru přes práci na dohodu až k vlastnímu živnosťáku. Při druhé mateřské přišla nabídka sem tam něco napsat pro vznikající lifestylový časopis. Práce to byla krásná, zajímavá. Skvělá šance udržet se v oboru. Po třech letech stereotypu kojení – plínky – procházka – kojení by bylo těžké naskakovat do vlaku, který mi možná ukáže koncová světla. Takže když batole dovolilo, vyrážela jsem dělat rozhovory, přepisovala, jezdila ke zlomům a korekturám. Do toho jsem odučila pár hodin biologie a mozek musel fungovat, i kdyby nechtěl.

Pak přišlo třetí dítě a nikdo ani změnu tempa nečekal. Tak trochu mě ale čekal zaměstnavatel. A to bylo těžké rozhodování – vrátit se do práce hned s několika šéfy, nebo si dělat šéfa sama. Mít vždycky jasně stanovený úkol, pracovní dobu a mzdu, nebo si všechno zařídit podle svého. A hlavně – rozdělit čas na pracovní a soukromý, nebo být k dispozici rodině podle aktuální potřeby, pro případy bolavých bříšek, angín, logopedií, tanečních kroužků a florbalových zápasů.

Tuším, že vás nic snadného v pracovních začátcích nečekalo, ale zeptám se. Jaké byly?

Po několika debatách s mužem a ujištění se, že kdybych půl roku nic nevydělala, nemusíme se jít pást, jsem podala v práci výpověď. V začátku jsem měla jednoho většího klienta a pár jednorázových menších projektů. Žádná velká sláva to opravdu nebyla.

Nabízela jsem své schopnosti i možnosti (hlavně časové), kde se dalo. Asi po půl roce jsem získala dalšího velkého klienta, pro kterého jsem pracovala rok. Od něj si mě přetáhl třetí zákazník…

Karolina Čiklová zdroj: Karel Balcar Photography

Freelancing je pro mě správná cesta

Chodí vám dnes pravidelně zakázky už samy?

Pravidelnost se v tom hledat nedá, ale chodí. Kupodivu opravdu samy. Několikrát do roka se ozve úplně cizí člověk, že na mě dostal dobré reference. To mě vždycky obrovsky potěší.

V současné době mám 4-5 velkých zákazníků a do toho asi stejný počet menších, kteří nepotřebují soustavnou péči, jen čas od času nějakou korekturu, direct mail nebo doplňující text na web.

Pro své potencionální zákazníky nabízíte širší škálu odborných služeb. Které to jsou?

Od unikátních popisů produktů pro e-shopy přes direct maily, newslettery, kompletní textace webů a miniwebů až po blogy, PR texty, tiskové zprávy, rozhovory, korporátní brožury, fotodokumentace, komunikační strategie brandů, slogany. Nabízím taky korektury a edituji webové stránky a firemní facebookové stránky.

Dostala jste se někdy do situace, kdy jste chtěla s copywritingem skončit a vrátit se do svého původního povolání?

Ne. Jednak by to dost dobře nešlo, když jsem podala výpověď a taky… asi jsem pořád doufala, že freelancing je pro mě správná cesta. Zatím to tak vypadá. Ale nikdy neříkám nikdy, znáte to.

Běžný pracovní den copywritera vypadá zřejmě trošku jinak, než jak ho zná většina zaměstnaných lidí. Je to tak?

Může, ale snad ani nemusí. Každý člověk na volné noze pracuje jinak. Pro mě je typické, že pokud nemám přes den žádné schůzky, odvedu nejvíc práce mezi 9. a 13. hodinou. Druhá šichta mě čeká zhruba od 19 do 23, někdy i jedné ranní. V časové proluce řeším chod domácnosti, přesuny dětí, sportuju, fotím nebo se, přiznávám, občas jen tak flákám či dospávám dlouhou pracovní noc.

Tuším, že vás bude takový typ práce svádět k tzv. prokrastinaci.

Tušíte správně. Jako nejlepší antiprokrastinátor fungují smrtící deadliny a nabitý odpolední program. Když se chci jít večer zrušit na spinning, musím mít své penzum práce hotové. Obvykle pak totiž upadám do inteligenčního kómatu.

Má u copywritera místo slovo víkend?

Jasně, že má. Buď se o slovo přihlásí víkend rodinný, nebo pracovní.

U několika svých známých na volné noze jsem se setkal s názory, že se setkávají s narážkami typu „však ty jen sedíš doma a nic neděláš“. Potkalo něco obdobného i vás?

Potkalo, ale časem se tomu jenom zasměju. Kdo mě zná, ví, co a jak dělám. Víc mě dokáže „vzrušit“ debata s přeunaveným zaměstnancem stěžujícím si na nedostatek firemních benefitů a nadbytek úkolů. Jen zřídkakdy nemá k dispozici vyhřívaný kancl, stravenky, počítač, služební auto, tiskárnu, mobil, židli, připojení k netu a erární kafe. Tohle všechno si člověk na volné noze musí obstarat a zaplatit sám. Ale nic není černobílé.

Karolina Čiklovázdroj: Karel Balcar Photography

Nemám jedinou neproplacenou fakturu

Máte představu, kolik lidí se copywritingem dokáže v Česku uživit na plný úvazek?

Nepodařilo se mi vypátrat, jestli to někdo spočítal. Odhaduji, že v českém copywritingu se na vrchol dostala dvacítka borců, v základním táboře jich může posedávat stovka a údolím se plouží klidně půl tisíce. Jak kdo rychle zdolá svou Čomolungmu a koho přitom nechá za zády je otázkou talentu, píle, snad i štěstí.

V čem spočívá právě umění se správně sama sebe finančně ohodnotit?

To bych taky ráda věděla. Nejspíš půjde o koktejl zdravého sebevědomí a profesních zkušeností říznutý dobrým propočtem investovaného času. Jestli se ptáte, jak jsem na tom s jeho mícháním já, pak odpovídám: bledě. Pořád se učím.

Při své práci často spolupracujete s lidmi, které jste v životě neviděla, a komunikace probíhá jen prostřednictvím internetu. Dá se nějak minimalizovat riziko, že vám zákazník za práci nezaplatí?

Někteří kolegové inkasují od klientů zálohy, obvykle ve výši 30-50 procent. Já to nedělám. Možná na to někdy doplatím, ale za ty tři roky, co jsem na volné noze, nemám jedinou neproplacenou fakturu. Mí zákazníci jsou solidní. Cením si jich za to a oni to vědí.

Copywriting může být také zajímavým přivýdělkem pro studenty. Co byste jim na startu této činnosti doporučila?

Nejtěžší otázka na konec. Buď řeknu čtyři slova, nebo si zarezervujme stolek v kavárně na celé odpoledne. Jasně, takže čtyři slova: poctivost, pracovitost, pokora a vzdělávání. Jo a taky smysl pro týmovou práci a zájem o zpětnou vazbu. Nevykašlat se na to po prvním neúspěchu, dělat to s radostí. Držím palce!

Komentáře k příspěvku

  • Simona

    Děkuji za velmi inspirativní rozhovor. Taky přemýšlím nad tím, že bych hned po vysoké skočila na volnou nohu. Tedy spíše již při studiu začala něco dělat, akorát jsem na hodně místech četla, že by si člověk měl nejdříve projít agenturou.