Brigády za trest: Vyplňování hloupých dotazníků i obsluha na myčce v Globusu

Práce v myčce

Není brigáda jako brigáda

Brigádu můžete mít zároveň jako koníček, což je docela super, ale někdy si musíte k vytouženému výdělku doslova projít peklem. Takových jsem zažil hned několik. Na mé pomyslné stupnici nejhorších brigád však neohroženě kraluje vyplňování dotazníků a obsluha myčky.

Celkem slušná hodinová taxa

Brouzdáte na FB a natrefíte na klasickou nabídku brigády ve smyslu úterý, středa, pátek – od dvou do šesti. Sedmdesát na hoďku, obchodní centrum takové a makové a hlaste se u paní Blažkové na tomto telefonním čísle. Jo, beru. Na prodloužený víkend v Londýně, nebo komplet od Armaniho to asi nebude, ale OK. Co se z toho vyklube? Vyplňování dotazníků, protože obchodní centrum potřebuje vykázat nějaký progres a jeho management touží zlepšit komunikaci se zákazníky. Vy budete několik hodin otravovat kolemjdoucí a klást jim stupidní otázky. A trochu se taky oblečte, ať vypadáte, že to myslíte fakt vážně.

Podepište prosím poučení o bezpečnosti a tady jsou ty dotazníčky

Je pondělí, něco po půl druhé a stepuju se na smluveném místě. Za pár minut si mě přebírá odpovědný pracovník, který mě jde poučit o bezpečnosti. Vyslechnu si životně důležité informace o tom, kde je únikový východ a co dělat přitom, kdyby obchod pohltily plameny. Pokud byste se měli postupně řídit jednotlivými body bezpečnosti, tak uhoříte dřív, než přijede první hasič. Když pak dostanu do rukou složku asi se sto papíry, tak mám vážné obavy, že jediné, co tu dnes shoří, budu já. Dotazník vypadá klasicky. Prostě nudně. Asi patnáct otázek, které jsou trapnější než kontrolní otázky při zakládaní nové mailové schránky na Seznamu. Čtyři nabízené odpovědi ve stylu ano, spíše ano, spíše ne a ne jen uzavírají pomyslnou mozaiku pokusu o údajně lepší komunikaci se zákazníky.

Podvědomě si vybíráte oběti

Vtrhnete mezi regály a jdete oslovit první zákazníky. Cítím se spíše jak podomní prodejce kuřat, nebo svědek Jehovův. Cíleně oslovuji ty starší ročníky. V jejich očích vidím kapku toho babičkovského soucitu a s troškou štěstí si vás spletou s vnukem a dají vám ještě dvě kila na nanuk. Poprosím je o tři minuty času a zodpovědně kroužkuju vyslovené odpovědi. Po čase však dotazník pojímám spíše jako možnost docela fajn pokecu s někým cizím a odpovědi kolečkuju, jak se mi chce. Abych vykázal lepší pracovní morálku, tak si pár dotazníků vyplním i mimo dosah kamer sám. A takhle to pokračuje i další dva dny. Ne, tohle mi za těch pár stovek fakt nestojí. Sám totiž vím, jak pociťuji stav nepříjemnosti, když někdo takto zastavuje mně. A já je většinou hned odpálkuju a výjimku učiním pouze v případě, že se mi ta nebohá brigádnice s dotazníčkem líbí. Never more.

Byrokracie a teror na myčce Globusu

No, možná je to o trošku zábavnější než bombardovat telefony důchodce v call centru, ale ve finále podobná bída. Inzerát na obsluhu myčky v Globusu už ve vás sám o sobě nevzbuzuje představu vysněné brigády, po které s plnými kapsami pojedete objevovat svět. Jenže někdy se dostanete fakt do krizovky a vezmete i tohle za pade na hodinu. Ještě předtím, než slavnostně postříkáte hadicí první auto, si však projdete úmorným byrokratickým šílenstvím. Absolvujete několik klasických sezení o BOZP a podepíšete tunu lejster, které si máte pečlivě přečíst. No takže provedete menší oční aerobic, jakože byste to mohli z fleku odvyprávět celé z hlavy a dole to podškrábnete. Boží.

Doleva, více doleva, stop!

Ještě před prvním rande s hadicí a celým tím elektronickým systémem zařízení s vámi projde hyperaktivní šéf celý objekt a ukazuje vám třeba, kde je odpadkový koš, jak se zapíná trezor a tak. Když už víte, kde jsou klíče od záchodu, tak přejdete na přepočítávání peněz v kase. Tam je sice nanejvýš desítka, ale váš šéf o večerním přenosu peněz na centrálu přes parkoviště mluví tak tajemně, že si myslíte, že budete přenášet třicetikilovou zásilku kokainu s milionem dolarů. Ach jo. Když už jste relativně schopní přijmout první vozidlo, tak si ještě musíte dvacet minut nacvičovat jeho navádění na mycí dráhu. Nebaví mě to už od toho školení v kanceláři. Teď tady ještě pózuju jako spartakiádní cvičenec a učím se správnými pokyny navigovat řidiče špinavého auta. Pokud to prý udělám špatně a auto bude od mycích strojů poškozeno, tak to snad i dokonce bude na mě. Jasně, to víte, že jo. Celý žhavý už dávám tomu frajerovi v luxusním BWM stovku na nový lak. Ne, tohle taky není pro mě. Vydržím sotva dva měsíce a končím. Prostě ne. Tohle ne. Brigády mohou být lépe placené, zajímavější a dokonce člověka rozvíjet, stačí jen umět hledat!

Komentáře k příspěvku