Brigádníkova výzva: Jak se ze mě stal stavební dělník

Brigádníkova výzva: Jak se ze mě stal stavební dělník

Od Aristotela k lopatě

Kdybych měl jmenovat nejšílenější věci v mém životě, na předních místech by figurovalo dokončení maratonu, potom asi několik neúprosných týdnů na farmě v Anglii a nově práce na stavbě. Ani se mi nechce věřit, že jsem ještě včera skládal zkoušku z filozofie médií, neboť dnes jsem sako vyměnil za montérky a šel na dvanáctku na šichtu. Taky mi to přijde jako sci-fi, kterému je těžko věřit a leckdo by se mohl ptát na motiv. Zvláště když je tolik lehčích a lépe placených brigád. Rád odpovím, že je to výzva. Zkouška a neopakovatelná zkušenost. Často čtu o lidech, kteří se na vrchol (k miliardám) vyšplhali z úplné nuly, a musím říct, že na tom něco je. Pokud opravdu nesaháme na dno, nemáme důvody šplhat nahoru. Jak chce jednou člověk vlastnit domy, auta, cokoliv, pokud nepochopí samou podstatu cesty? A jak takový cesta začíná?

Vy jste taky Pepa?

Nic proti Josefům, sám mám dobrého kamaráda toho jména, ale ve fachmanských oborech se s nimi očividně roztrhl pytel. Už kdysi jsme se s jiným kamarádem smáli, že v malém skladu fabriky, kde jsme dělali, byli hned tři Pepové. Dnes na stavbě se to jimi opět jen hemžilo a to je nás tam kromě mistra jen pár chlapů. Brigádník jsem jediný. Okamžitě jsem byl k ruce jednomu z nich, který se stará o zednické práce. Samozřejmě už postarší pán, mladí se dnes k řemeslu neženou, ostatně za ty peníze se jim opravdu nedivím, který kleje jak špaček, jinak naprostý sympaťák, jenž má za ty léta nejen řemeslo v malíčku, ale skrze dokumenty přečtený i celý svět, tudíž s vervou komentuje cokoliv od ekonomiky Číny po politiku Česka.

Odpočinek při práci

Práce na naší stavbě přízemního chráněného obydlí pro vozíčkáře je jinak pakárna. Možná se to změní, ale zatím nemám dojem, že by se člověk předřel. Ano, občas je třeba hodit lopatou či složit těžší pytel cementu, ale tam kde jeden kope, tři další ho povzbuzují a zpovzdálí situaci jistí bagr. „Nespěchej, je čas,“ je věta, kterou jsem ani nečekal, že budu slýchat, natož tak často. Ostatně ani bych nespěchal, mít grácii stavebního umělce jako ostatní. Žel bohu nemám…

Martin, to byl alespoň pomocník

„Tys nikdy nemíchal pořádnou omítku vrtačkou?“ „No, možná, trochu, ale takový ďáblův vynález doma nemáme a vůbec…“ Co chvílemi se sám sebe ptám, jestli Pepa svůj údiv jen hraje, nebo opravdu čeká, že kluk s titulem a pomýšlející na doktorát bude vědět, kolik – odpusťte mi neakademický termín – posr*aných lopat má hodit do míchačky, Holt už chytám pracovní slang. Nehledě na to, že kdyby maminka viděla, jak držím koště, ta by mě hnala. Myslím, že té je to zcela fuk.

Fail při práci

Ačkoliv je Josef hodný člověk, dvakrát mě nehoní, ačkoliv okamžitě zjistil, že se nemusí tahat s těžkým kýblem a deskami na improvizované lešení, když má po ruce mě, své jízlivé poznámky na mou nekompetentnost by si mohl odpustit. Vzpomínaje na to, jak kdysi měl pomocníka Martina – „To vám byl panečku tovaryš, ten namíchal tak dobrou maltu, že jsme si ji o pauze mazali i na chleba!“ – není moc povzbudivé ve chvíli, kdy s fošnou o délce čtyř metrů manévrujete místností, která má na délku sotva dva a půl.

Práce, která vás přežije

Na úvod jsem se pokusil vysvětlit, proč to dělám. Teď zkusím zodpovědět na trochu jinou otázku – co z toho mám? Popravdě ještě nevím, kolik mi dají na hodinu. Záleží, jestli bude mistr s mou prací spokojen. Ale soudím, že i začátečníci v mekáči mají více. Ostatně je smutné, že člověk sní o domku za několik miliónů, který de facto postaví parta fachmanů z obyčejného materiálu a takřka za almužnu. Stavebnictví je dle mě sakra dobrý byznys, pokud jste na pozici toho, kdo tahá za nitky.

Dobrý pocit? Částečně, nejenže posouvám sebe, ale poprvé mám na brigádě pocit, že opravdu něco pořádného dělám. Až jednou pojedu kolem toho domu, o kterém vím, že tam ještě i pár desítek let bude stát, tak budu moci říct vnoučatům, že tady v tom době jsem zanechal i kus sebe. Ukážu jim na zeď a řeknu, že tady tu omítku jsem míchal vlastníma rukama. Už teď vím, že to bude sakra dobrý pocit.

Komentáře k příspěvku